Juan Ponce de León patří k nejslavnějším conquistadorům Španělska. Objevil Floridu a jeho jméno se navždy spojilo s legendou o Prameni mládí, který měl darovat věčnost. Jeho příběh je směsí historických faktů, mýtů a lidské touhy překonat čas.

Juan Ponce de León, narozený roku 1474 ve Španělsku, patřil k nejznámějším conquistadorům rané éry zámořských objevů. Pravděpodobně pocházel z oblasti Leónu a jako mladý voják se účastnil bojů proti Maurům. Jeho život se zásadně změnil roku 1493, kdy se připojil k druhé výpravě Kryštofa Kolumba do Nového světa. Karibské ostrovy se mu staly novým domovem – místem příležitostí, bohatství, ale i neslavných činů. Usadil se na Hispaniolě, kde si vydobyl půdu a postavení, a brzy se vypravil na ostrov Borinquén, dnešní Portoriko. Tam si podmanil místní obyvatele Taíno a stal se guvernérem, čímž upevnil svou moc. S jeho jménem je však navždy spojena především legenda o pátrání po Prameni věčného mládí.

Myšlenka zázračného pramene, který dokáže uzdravit, navrátit sílu a zastavit stárnutí, je stará jako lidstvo samo. Historický původ pověsti v Evropě sahá do dávných dob a souvisí s různými kulturními představami o „živé vodě“ a očistných silách přírody. Už v antickém Řecku se motiv omlazujících pramenů objevuje u Hérodota, který popisuje národy se zvláštními schopnostmi dlouhověkosti, přičemž jejich tajemstvím měla být právě kouzelná voda. Podobné představy nacházíme také v arabských příbězích, kde se hovoří o „vodě nesmrtelnosti“. Ve středověkých křesťanských legendách se objevoval „pramen života“ jako obraz Boží milosti a víry v očistnou sílu vody. V evropské tradici navíc existovalo množství příběhů o posvátných studánkách a pramenech, jejichž voda měla zázračné účinky. Tyto představy se pak promítaly i do starofrancouzských, keltských a germánských pověstí.

Ponce de León nebyl výjimkou. Také on si přál, aby jeho bohatství a moc trvaly co nejdéle, a Nový svět byl opředen mnoha legendami. Pro Evropany představoval prostor neznámého, místo, kde se mohly skrývat poklady i zázraky. Už s Kolumbem připlouvali dobrodruzi, kteří pátrali po tom, co bylo tajemné a nedosažitelné – pro někoho to bylo Eldorádo, pro jiného vstup do podzemní říše Agartha. Juan Ponce de León hledal svůj vlastní mýtus: Pramen věčného mládí.

Jeho postavení se však zkomplikovalo. Dostal se do sporu s Diegem Colónem, synem Kryštofa Kolumba, a tento mocenský střet nakonec prohrál. Přišel tak o guvernérství na Portoriku a musel hledat nové štěstí, které by mu opět zajistilo královskou přízeň. Vypravil proto expedici do neznámých vod Karibiku, která slibovala nejen nová území, ale i možnost, že se mu podaří objevit bájný pramen. Praktické ambice a magická představa se propojily a daly vzniknout jedné z nejtrvalejších legend zámořských objevů.

Jak vlastně Ponce de León dospěl k přesvědčení, že by se onen pramen mohl nacházet právě v Karibiku? Antily byly opředené legendami už od samotného počátku evropské kolonizace a on sám během svého úřadování na Portoriku slyšel vyprávění místních Indiánů. Ti hovořili o ostrově Bimini, kde prý vyvěrá voda s kouzelnou mocí, schopná vrátit zdraví a sílu. Pro původní obyvatele šlo patrně o symbolické příběhy spojené s přírodou a posvátnými místy. Pro Juana Ponce de Leóna to však bylo potvrzení, že legendární pramen se může nacházet právě zde.

Roku 1513 vyplul na sever a dorazil k pevnině, kterou pojmenoval Florida – „země květů“. Název souvisel s obdobím, kdy výprava přistála: byly velikonoční svátky, Pascua Florida. Tento okamžik se do historie zapsal jako první evropský kontakt s pevninskou částí dnešních Spojených států. Ať už byl oficiálním cílem objev nových zemí pro španělskou korunu, nebo jen jeho vlastní touha po slávě, v pozadí celé výpravy zůstávala legenda o prameni, který by mohl darovat věčnost.

Výpravy na Floridu a okolní ostrovy však zázračný objev nepřinesly. Ponce de León a jeho lidé našli řeky, močály i sladkovodní prameny, ale žádný z nich neměl moc zastavit čas. O několik let později, roku 1521, se conquistador pokusil založit na Floridě španělskou kolonii. Střet s původními obyvateli však dopadl tragicky – během bojů byl Ponce de León zraněn otráveným šípem. Odplul na Kubu, kde na následky zranění zemřel. Osud muže, který měl být navždy spojen s hledáním nesmrtelnosti, se tak uzavřel obyčejnou lidskou smrtí.

Dodnes se vedou spory, zda Ponce de León skutečně věřil v existenci Pramene mládí. Někteří historici se domnívají, že legenda byla k jeho výpravám připojena až později, aby příběh působil dramatičtěji a magičtěji. Jiní upozorňují na dobové kroniky, kde se motiv pramene objevuje už za jeho života. Ať už je pravda jakákoli, legenda přežila svého hrdinu. Na Floridě dnes stojí park Fountain of Youth v městě St. Augustine, kde návštěvníci pijí z pramene a připomínají si dávný sen, který kdysi hnal španělského conquistadora až na konec známého světa.

Juan Ponce de León se stal symbolem věčné lidské touhy překonat čas a porazit stáří. Ať hledal pramen mládí vědomě, nebo se stal pouze hrdinou přikrášleného příběhu, jeho jméno dnes zná celý svět právě díky této legendě. Příběh o muži, který chtěl nalézt nesmrtelnost a přitom sám zemřel v poměrně mladém věku, je totiž příliš silný na to, aby ho mohla zastavit pouhá historická fakta.

(redakce)

foto: archiv