Na dnešní den připadá svátek Melichara, Kašpara a Baltazara, což měli být tři králové, mudrci kteří podle křesťanské tradice několik dní po narození Ježíše Krista přišli do Betléma se poklonit svatému nemluvněti a přinést dary. Tradice je označuje jako krále, ale byli to nejspíše babylonští kněží kultu Zarathustry. Kněžské postavení tehdy souviselo s věděním a učeností, proto kněží byli zároveň vědci a také mágové, jelikož magie patřila k vědám.

Co vlastně tyto mudrce přivedlo do Betléma? Jelikož byly znalí astrologie, věděli díky propočtům že nastalo naplnění proroctvím z knihy Numeri, kde Bileám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda, nový král Izraele, syn Boha. Jenže celá věc byla možná úplně jinak. Tímto podotknutím nechceme snižovat ony tři učence. Otázka stojí jinak. Byli to opravdu tři vážení muži z východu, nebo se jednalo o něco úplně jiného?

Evangelia ve své původní verzi tyto tři postavy nezmiňují. Proč? Že by evangelisté opomněli zaznamenat tak významnou a vzácnou návštěvu, která navíc potvrzuje, že Kristus byl synem Božím? Nebo že by byli již zatíženi ideologickou nenávistí a tři významné pohanské kněze prostě ze své zprávy o životě Ježíše Krista vyškrtli? No, možné je vše. Ale i tak se o nich svět dozvěděl. Ovšem poněkud později.

Poprvé se o třech králích na počátku 3. století zmiňuje církevní spisovatel Órigenés. Královský titul je mudrcům přisouzen ale až v 6. století u sv. Caesaria z Arles, který pravděpodobně vycházel ze 72. žalmu.

Jména Melichar, Kašpar, a Baltazar dostávají o sto let později, navíc v lidové slovesnosti. Jsou sice napsána také na fresce v Raveně datované někdy kolem roku 560 n.l, ale poprvé se tato jména spolehlivě objevují ve 12. století u Pierra Comestora kancléře pařížské Sorbonny.

Podle středověkých alchymistů a astrologů byly dary tří mudrců právě alchymistického rázu, jelikož měly představovat veškerou hmotu, neboť zastupují všechna v té době známá skupenství. Vystává tedy otázka, zda tři mudrcůvé nemají jen určitou mystikou symboliku a nedochází díky nim a jejich darům k spojení Boha s tímto světem, či jestli nešlo o završení proroctví. Nutno si uvědomit, že legenda o účelu narození Krista, jeho oběti za lidstvo se jenom v evropském kulturním prostředí objevila v určité formě celkem třikrát. Známe ji z řeckých bájí, kdy se bůh Prométheus nechal obětovat pro blaho lidí, další verze je zase z germánského kulturního okruhu, kdy tuto oběť vykonal bůh otec Odin. U něj je navíc podobnost s Kristem ještě větší o probodení kopím. A poslední je narození Mesiáše, který se nechal popravit na kříži, opět pro blaho lidstva. Evropa tedy zaznamenala třikrát situaci, kdy Bůh složil oběť (komu?) za naši spásu..

Pokud jsou tři králové opravdu jen symbolika, tak by mohli rovněž představovat různá období času, či všechna období lidského života. Na scénách klanění Tří králů je totiž jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.

Ačkoliv tyto osobnosti nebyly nikdy oficiálně svatořečeny, jsou považováni za patrony poutníků a hříšníků, což opět ukazuje na esoterickou symboliku. Poutník zatížený vinami proti božímu řádu putuje k Bohu a nese mu svou vinu samotnou v podobě „hmoty“ kterou chce složit u nohou Boha, aby tak byl očištěn a jeho duch byl zbaven této zátěže.

Podle legendy byly ostatky tří králů nalezeny svatou Helenou, která je přivezla do Konstantinopole a později byly jejím synem Konstantinem darovány milánskému biskupovi Eustorgiu, rodáku z Konstantinopole. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu údajně převezl tyto relikvie do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn v centrální gotické lodi před hlavním oltářem kolínského dómu.

Vrací se ale otázka, zda byli tito mudrci opravdu skuteční, nebo zda jde jen o mystickou symboliku spojení Boha se světem lidí, kdy Duch vstoupil do hmoty, aby se skrze ni projevil. Pokud tedy byli skuteční, proč je evangelisté opomněli? A pokud se jedná jen symbolické postavy, tak čí ostatky jsou ukryté v Kolíně na Rýnem?

U nás se tradice Tří králů projevovala a leckde ještě projevuje v podobě dětských koledníků kteří obcházejí domy a nechávají se za požehnání obdarovat drobnými dárky v podobě jídla či drobných mincí. Kdo tři krále odmítne, toho údajně stihne neštěstí. Kdo koledníky obdaruje, tomu nade dveře napíší svěcenou křídou K+M+B+ jako formuli požehnání. Je to i zkratka Christus mansionem benedicat což česky znamená Kristus ať obydlí žehná. Aby bylo jasné, že má žehnat na příslušný rok, píše se ještě letopočet. Tři křížky představují Boží trojici. Byla by škoda o tuto dávnou tradici přijít a zapomenout na její duchovní podtext. Tímto dnem totiž končí vánoční čas.

(redakce)

foto: archiv