Are déjà vu messages from another world, or just a brain malfunction? And what if it’s something completely different?
„Šla jsem na na výlet na místo kde jsem ještě nikdy nebyla. Ani nevím, o mne atm tak táhlo. Až když jsem byla na místě, zjistila jsem, že to tam znám. Že ten okamžik, kdy jsem to poprvé viděla, okolí, lidi kteří tam byli, jsem již prožila…“ píše čtenářka z Ostravy. Čas od času se někdo z nás setká s pocitem, že tuhle situaci již prožil, nebo že už viděl místo na kterém je, přestože tam ještě nikdy nebyl. Říká se tomu deja vú.
Existuje řada různých teorií, které se snaží vysvětlit původ tohoto zvláštního jevu. Některé se tváří seriózně, jiné jsou zase přitažené za vlasy.
Lidé zabývající se mystikou toto vysvětlují tak že se jedná o vyvolané vzpomínky na minulé životy. Serióznější vědecká teorie pak hovoří o chybě v komunikaci mezi hemisférami našeho mozku. Obě poloviny prý vnímají situaci nezávisle na sobě a vzájemně komunikují. Jedna z hemisfér je ovšem dominantní a ta upřednostňuje vlastní vjem. Signál z druhé hemisféry přijde jakoby se zpožděním, takže se nám má zdát, že jsem onu věc, či situaci již zažili. Jak je ale u těchto teorií, které mají něco vysvětlit za každou cenu, běžné, nebere se v potaz řada věcí. Například to, že v tomto případě bychom deja vú zažívali asi tak každou vteřinu.
Například profesor MUDr. Milan Brázdil se v roce 2012 zabýval výzkumem tohoto fenoménu. Na základě svých zjištění uvádí, že se jedná o neurologický proces díky chybám v mozku. Lidé, kteří deja vú mívají, jsou postižení menší oblastí v mozku, která je zodpovědná za paměť a uchovávání vzpomínek. Profesor Brázdil vidí souvislost s vyšší dráždivostí hipokampu, což je součást velkého mozku, která hraje velkou roli při krátkodobém uchovávání informací a při prostorové orientaci. Podle své teorie tvrdí, že pocit deja vú mívají častěji lidé s vyšší inteligencí, žijící ve stresu. Co je spouštěčem, se však neví.
Parapsychologové toto nevyvrací. Uvádějí však i další z možných vysvětlení. Podle jejich názoru se jedná nejen o vzpomínky na místa, která jsme navštívili v minulých životech (což ale nevysvětluje to, že vidíme situaci tak jak je a ne třeba jak by vypadala o 200 let dříve), ale i cestování duše.
Například u těžce nemocných lidí, kteří podvědomě vědí, že zemřou.
Zeptali jsme se psychotronika pana Jindřicha.
„Ano, znám tuto formu výkladu. Nesouhlasím s tím, že se jedná o vzpomínky na dřívější životy a to z důvodu, který jste již v článku uvedli. Pokud by to opravdu byly vzpomínky na minulé životy, tak poznáte možná ulici, i když bude jiná, ale zaručeně nepoznáte uskupení lidí. Ovšem v jistých případech by to tak být mohlo. V tom případě ale lidé poznávají třeba věci které kdysi v jiném životě vlastnili. Nebo poznávají místa ve starých domech, či hradech a zámcích. Nemohu to na sto procent vyloučit. Ovšem toto není klasické deja vú. Ohledně jevu o kterém se bavíme existuje ale i vysvětlení, že se jedná, opět v jistých případech, o pokus o sebevraždu. Kdysi mne navštívil člověk, který míval deja vú vícekrát za sebou. A viděl v nich svou smrt. Jednou ho přejel vlak, jindy auto. A on se do těch situací opravdu dostával. Poznával ta místa a věděl, že za chvíli se ze zatáčky vyřítí auto, nebo motorka… Provedli jsme rozbor a vyšlo najevo, že jeho duch ve spánku vycestuje do prostou a vyhledává situace, kdy by se mohl zbavit těla, které jej tížilo. Nasměroval jsem pána k lékaři a zjistilo se, že má rakovinu. Naštěstí přišel včas a zřejmě ještě žije.“
Jak pan Jindřich říká, tak čas od času náš duch vycestuje z těla. Jedná o samovolné vymístění našeho JÁ. V astrálním světě platí pro čas úplně jiné zákony, než na které jsme zvyklí. Vlastně o nich nevíme takřka nic. Tvar krajiny, události a další věci jsou blízko u hranic s naším světem velmi podobné. A tak je možno nahlédnout po „řece času“ do budoucna. A v nejasných obrysech vidíme události a místa, která teprve budou. Vzpomínky ducha jsou uloženy v našem nevědomí a neumíme je běžně vyvolat. Ale čas od času, právě když se dostaneme na ono místo a zažijeme cosi, co nás upoutalo při našem astrálním výletě, je možné tuto vzpomínku vyvolat.
„Ano, může to tak být. A já mám ještě jedno vysvětlení, nad kterým zatím, alespoň co já vím, nikdo nepřemýšlel. Mnoho lidí hrálo a hraje počítačové hry. A tam existují dvě funkce. Save game a load game. Když se nám mise nepovede, nebo nám panáčka zabijí, tak stiskneme ono load game a jsme opět v okamžiku, kdy je vše ještě v pořádku. A co když je to tak i v našem životě? Co když Bůh, nebo bohové, je jedno jak to kdo pojímá, prostě sledují náš život a pokud s námi mají své plány tak čas od času stisknou to tlačítko load game. Nebo ho občas stiskáváme sami.
Uvedu příklad: Stane se vám dopravní nehoda, při které zahynete. Chyba matrixu? Možná. Ale někdo, kdo má tu moc, se rozhodne vám dát další šanci. A stiskne ono load game. A vy zase jdete po té ulici, ale najednou máte pocit, že jste to již zažili a náhle víte, že se z té zatáčky vynoří automobil, který by vám mohl ublížit… Možná to tak není a já se mýlím, ale ledacos nasvědčuje tomu, že mám pravdu.
Víte, tohle mne napadlo už když jsem přemýšlel na tím nemocným člověkem. Proč viděl svou smrt a přesto se mu nic nestalo? Proč se nenechal srazit vlakem, když viděl, že se to stane? A celé mi to došlo, když jsem sám hrál jednu hru. Mou postavu mi zabili a tak jsem se vrátil o kousek dříve. Opět jsem šel na v té hře na stejné místo, jen jsem už věděl, co mne tam čeká a jednal jsem jinak. A uvědomil jsem si, že je to vlastně taky takové deja vú.“
Pokud má pan Jindřich pravdu, znamenalo by to, že nad námi někdo opravdu bdí a občas žehlí naše průšvihy a nerozvážnosti. Že nám dává druhou šanci a někdy i třetí a čtvrtou. Ovšem spoléhat na to, by byla asi veliká nerozvážnost. Snažme proto žít jak umíme nejlépe a když něco pokazíme, tak to neřešme fatálně.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
„I went on a trip to a place I had never been before. I don’t even know what drew me there. It was only when I arrived that I realized I knew the place. That moment, when I saw it for the first time, the surroundings, the people who were there, I had already experienced…“ writes a reader from Ostrava. From time to time, some of us encounter a feeling that we have already lived through a situation, or seen a place we are at, even though we have never been there before. This phenomenon is called déjà vu.
There are various theories attempting to explain the origin of this peculiar phenomenon. Some are presented seriously, while others seem far-fetched.
People involved in mysticism explain this by suggesting that these are memories of past lives being triggered. A more serious scientific theory talks about a glitch in communication between the hemispheres of our brain. Both halves supposedly perceive the situation independently and communicate with each other. However, one of the hemispheres is dominant and prioritizes its own perception. The signal from the other hemisphere arrives as if with a delay, making us feel as though we have already experienced the thing or situation. However, as is common with theories that try to explain something at any cost, a number of things are not taken into account. For example, in this case, we would experience déjà vu almost every second.
For instance, Professor MUDr. Milan Brázdil in 2012 researched this phenomenon. Based on his findings, he states that it is a neurological process due to errors in the brain. People who experience déjà vu are affected by a smaller area in the brain, responsible for memory and storing memories. Professor Brázdil sees a connection with higher irritability of the hippocampus, which is part of the brain that plays a major role in short-term information storage and spatial orientation. According to his theory, people with higher intelligence living under stress experience déjà vu more frequently. However, what triggers it remains unknown.
Parapsychologists do not refute this. However, they also offer other possible explanations. According to their view, it involves not only memories of places we visited in past lives (which does not explain why we see the situation as it is and not, for example, as it looked 200 years earlier), but also soul traveling.
For example, with severely ill people who subconsciously know they will die.
We asked psychotronic Mr. Jindřich.
“Yes, I am familiar with this interpretation. I disagree that it relates to memories of previous lives for the reason you already mentioned in the article. If it were truly memories of past lives, then you might recognize a street, even if it’s different, but you certainly wouldn’t recognize a gathering of people. However, in certain cases, it might be possible. In those cases, people recognize things they once owned in another life. Or they recognize places in old houses, castles, and mansions. I cannot completely dismiss it. However, this is not classic déjà vu. Regarding the phenomenon we are discussing, there is also an explanation that, again in certain cases, it relates to an attempt at suicide. Once, a person who had déjà vu multiple times in a row visited me. And in those visions, he saw his death. Once he was run over by a train, another time by a car. And he really got into those situations. He recognized those places and knew that a car or motorcycle would emerge from the curve… We conducted an analysis and it turned out that his spirit travels in sleep to the astral plane and seeks situations where it could rid itself of the body that was burdening it. I directed the man to a doctor and it was found that he had cancer. Fortunately, he came in time and is probably still alive.”
As Mr. Jindřich says, from time to time our spirit travels out of the body. It’s an involuntary dislocation of our SELF. In the astral world, time follows completely different laws than we are accustomed to. In fact, we know almost nothing about them. The landscape, events, and other things are very similar at the borders with our world. And so it is possible to look down the “river of time” into the future. And in vague outlines, we see events and places that will be. The spirit’s memories are stored in our subconscious and we cannot normally evoke them. But from time to time, precisely when we get to that place and experience something that caught our attention during our astral journey, it is possible to evoke this memory.
“Yes, it could be that way. And I have another explanation, which so far, at least to my knowledge, no one has considered. Many people have played and are playing video games. And there exist two functions. Save game and load game. When we fail a mission, or our character is killed, we press that load game and we are back at a moment when everything is still okay. And what if it’s the same in our life? What if God, or the gods, it doesn’t matter how one perceives it, simply watch our life and if they have their plans with us, they occasionally press that load game button. Or maybe we press it ourselves sometimes.
Let me give you an example: You are in a car accident in which you die. A glitch in the matrix? Maybe. But someone, who has the power, decides to give you another chance. And presses that load game. And you again walk down that street, but suddenly you have a feeling that you’ve already experienced this and suddenly know that a car will emerge from around the corner, potentially harming you… Maybe it’s not like that and I am wrong, but many things suggest that I am right.
You know, this occurred to me when I was thinking about that sick person. Why did he see his death and yet nothing happened to him? Why didn’t he let himself be hit by the train when he saw that it was going to happen? And it all came to me when I was playing a game myself. My character was killed and so I returned a bit earlier. I went to the same place in the game again, only I knew what awaited me there and I acted differently. And I realized that it’s actually kind of déjà vu.“
If Mr. Jindřich is right, it would mean that someone truly watches over us and occasionally smooths over our mishaps and imprudences. That we are given a second chance, and sometimes even a third and fourth. However, to rely on that would probably be a great imprudence. Let’s therefore try to live as best we can and if we mess something up, let’s not take it too fatally.
(editorial)
photo: Miroslav Neumaier – Your Stories
