Svatý Václav je brán jako patron Českých zemí. Světec kterého všichni bez námitek ctí a berou jej jako takového českého spasitele. Však také podle pověsti ve chvíli kdy bude české zemi nejhůře, vyjede z hory Blaník v čele vojska tvořeného bojovníky, kteří za tuto zemi položili svůj život. V ruce bude třímat Bruncvíkův meč a vyžene všechny nepřátele. Pomiňme, že jeho vojsko bude tvořeno nejen bojovníky vikingského vzhledu, dále možná vyjedou i husité s vozovou hradbou, vypochodují Šlikovi mušketýři padlí na Bílé hoře a za nimi vypochodují legionáři s vojáky od Tobruku. Pověst je to krásná, ale nějak se nám nikdy nevyplnila.
Kdo byl vlastně Václav? Na našem území kromě legend neexistuje příliš mnoho zmínek. Daleko obsáhlejší je německý kronikář Widukind. Václav byl starším bratrem Boleslava, synem knížete Vratislava Přemyslovce a Drahomíry z rodu Havolanů, což byli polabští Slované. Jako předpokládaný rok narození bývá na základě kombinace údajů v legendách uváděn rok 907. Jeho výchovy se ujala babička Ludmila. To v podstatě zaneslo budoucí svár mezi oba bratry, který vyvrcholil onou událostí ve Staré Boleslavi.
V době života obou mladých knížat se v Čechách prosazovalo křesťanství a soupeřily zde dva vlivy. Ludmila prosazovala podřízenost biskupovi v Řezně, a tím pádem vazalství vůči tehdejší Východofranské říši což je v podstatě předchůdce Německa. Po smrti knížete Vratislava, 13. února 921, se ujala regentské vlády kněžna Drahomíra. Václav zůstal v péči babičky Ludmily. Mezi oběma kněžnami a jejich stoupenci vznikl spor o vliv na Václava a tím pádem moc v Čechách. Hlavně šlo o to, že Ludmila jakožto poměrně fanatická proněmecky orientovaná křesťanka neměla pochopení nejen pro vliv východořímské říše skrze následovníky Constantina a Metoděje, ale i jistou toleranci původního pohanství, které zase prosazovala Drahomíra. Ludmila Václava vychovávala právě v tomto duchu, aby byl loajální vůči Východofrancké říši potažmo vůči Bavorsku, kde leželo centrum moci tohoto prvotního německého státu. Jenže toto těžiště moci se přesouvalo do Saska. To pod vládou Jindřicha Ptáčníka si docela brutálně podrobovalo Slovanské kmeny. Ono rčení: Drang nacht osten nebyl výmysl Adolfa Hitlera. Ten pouze následoval odvěkou německou politiku.
Drahomíra si zřejmě byla vědoma způsobů jakým Frankové zacházeli se Slovany a tak více spoléhala na podporu Východořímské říše. Navíc věděla, že prostý lid stále často ctí původní božstva a není dobrý politický počin si rozhněvat prostý lid nátlakem na bezpodmínečné přijetí nové víry a zabíjením Volchů. Tento úsudek ovšem Ludmila brala zřejmě jako scestný.
Spor vygradoval roku 921, kdy Drahomíra nechala Ludmilu zlikvidovat dvěma vikingskými družiníky Tunnou a Gommonem.
Přesunutí centra moci do Saska byl pro Václava problém. Ludmila byla věrná Bavorsku a jeho vládci Arnulfovi. V tomto duchu vedla i mladého Václava. Po vymření Karlovců se jednota Východofranské říše začala rozpadat.
Území knížectví Čechů nebylo zas tak veliké. Bylo ohraničené hradišti v okolí dnešní Prahy. Dalo by se říci, že zabíralo území tak Středočeského kraje. Obrazně řečeno. Na zbytku území panovaly jiné slovanské kmeny. Jindřich Ptáčník si postupně podmanil Polabské Slovany na východ od Saska, což narušilo tradiční spojenecké vazby. Poslední mocný spojenec Čechů byli právě Bavoři. Jenže jak už to tak bývá, mocný s mocným se kvůli malému nepopere. Tak se nakonec Bavoři se Sasy spojili a vyrazili na Čechy uvést je rovněž do poddanství.
Kronikář Wikukind píše že roku 929 se Saské a Bavorské voje nahrnuly do Čech až ku „hradu Čechů“ aby jejich knížete vzal v poddanství.
Češi již dříve občas platili výpalné (poplatek za mír) svému spojenci Bavorsku, ale Arnulf toto právo předal Jindřichovi Ptáčníkovi. Václav se poddal a učinil České knížectví saským vazalem.
Václavovo poddání se Jindřichovi a s ním spojené placení výpalného se stalo bodem dohadů. Třeba František Palacký a po něm další toto považovali za faktické začlenění českých zemí do lůna vznikající Svaté říše římské, kterou němečtí historikové nazývají První Říší. Obhájci knížete Václava říkají, že tím uchránil Čechy před faktickou likvidací jak se to stalo jiným Slovanům pod německou vládou, jiní zase říkají, že zaprodal zemi Němcům.
Václavova podřízenost Jindřichovi je ale trnem v oku Boleslavovi. On sám je duší bojovník a vzdát se bez boje odvěkému nepříteli mu nebylo po chuti. Navíc věděl, že pokud by v našich zemích převládl vliv z Konstantinopole, poměry by byly jiné. Navíc jej v tomto podporovala i matka Drahomíra. Jenže změna poměrů může nastat jen tehdy, když na knížecí stolec nastoupí on.
Boleslav pozval knížete Václava na své sídlo které se rozkládalo na místě dnešní Staré Boleslavi, pod záminkou urovnání sporů mezi bratry. Václav tedy přijede. Večer proběhne hostina, kde se bratři usmíří. Ale jen na oko. Ráno, když Václav kráčí na bohoslužbu do kostela již naň čekal Boleslav s několika družiníky. Podle pověsti se stalo prý toto:
Kníže vida svého bratra řekl: „Včera jsi nám pěkně posloužil, Bůh ti to oplať.“ Boleslav odpověděl: „A dnes ti chci takhle posloužit!“ a udeřil jej mečem do hlavy. Způsobil mu jen menší zranění, ale Václav mu vytrhl meč, odhodil ho, protože nechtěl prolít krev svého bratra. Boleslavovi družiníci ale na nic dalšího nečekali a Václava zabili. To se prý mělo stát 28. září.
Václav byl pro svůj příkladný křesťanský život a údajné zázraky v souvislosti s jeho osobou kanonizován. V reálu to asi bylo hlavně pro jeho oddanost německému trůnu. Světec s českou krví z vládnoucího rodu, navíc loajální, byl skvělý propagandistický počin. Však také tohoto světce uznává celá západní církev. V historii byl Svatý Václav Čechům hodně připomínán pro svou loajalitu k Svaté římské říši národa Německého. Tohoto světce proto uznával i Adolf Hitler, který rád říkal, že završil dílo, které Václav započal a to začlenění českých zemí do Německa.
(redakce)
foto: pixabay
