Malý a osamělý Kokosový ostrov (Isla de Coco), ležící 550 kilometrů od kostarických břehů, je místo plné tajemství a legend. Tento ostrov vulkanického původu s strmými svahy je prošpikovaný jeskyněmi a roklemi a porostlý neprostupnou tropickou vegetací. Vládne zde vlhké a horké klima, které svědčí obtížnému hmyzu, což z něj činí nepřívětivé místo pro trvalé osídlení. Přestože zde lidé nikdy nežili, ostrov byl oblíbenou zastávkou velrybářů a dobrodruhů díky pramenům sladké vody. Díky odlehlosti byl ostrov využívaný i piráty, kteří sem měli ukrývat svou kořist. Asi nejznámějším pokladem který zde má být je kořist britského kapitána Williama Thompsona který ani původně nebyl pirátem.

Rok 1821 byl rokem kdy se hroutilo španělské panství v jižní Americe. Koloniemi otřásaly povstání a španělská vojska nevěděla kde zasáhnout dříve. K peruánské Limě se blížily oddíly povstalců a tak se místní obchodníci a duchovní domluvili s kapitánem Thompsonem, že pomůže zachránit jejich peníze a hlavně církevní poklad.

Oním pokladem byl soubor bohoslužebných věcí a dalších uměleckých předmětů nevídané ceny. Vše ze zlata a stříbra zdobené drahokamy. Tento poklad byl nashromážděn v limské katedrále za tři sta let španělské vlády nad touto zemí. Asi nejcennějším artefaktem byla dvoumetrová socha Panny Marie z ryzího zlata.

Thompson byl místními Španěly znám jako spolehlivý obchodník. Proto byly cennosti naloženy na jeho loď Mary Dear. Jenže chyba lávky. Ačkoliv tato britská loď byl kupecký koráb, lesk zlata probudil v kapitánovi a jeho posádce ukryté geny Francise Drakea a Henryho Morgana.

Když loď vyplula na širé moře, její posádka pobila strážce pokladu a zamířila na Kokosový ostrov, kde poklad ukryli.
Jenže štěstí nebylo těmto pozdním pirátům nakloněno. Španělé se o krádeži dozvěděli a podařilo se jim Mary Dear polapit. Posádky byla bez milosti popravena, kromě kapitána jeho prvního důstojníka Forbese. Španělé očekávali, že výměnou za své životy je zavedou na místo, kde byly ukradené cennosti ukryté.

Oba muži skutečně dovedli Španěly až na ostrov kde poklad ukryli, ale tam uprchli do džungle.

Vypráví se, doloženo to ovšem není, že oba muži skutečně dopluli se španělskými vojáky až na Kokosový ostrov, tam jim však utekli do džungle. Oba Britové byli z ostrova zachránění až po půl roce velrybáři.
Kapitán Thompson se později přestěhoval na Newfoundland. Bohužel byl zcela bez prostředků, tak se na Kokosový ostrov nemohl pro poklad vypravit. Ani poručík Forbes ne, jelikož ten brzy po svém vysvobození zemřel.

Thompson těsně před svou smrtí v roce 1845 příběh o pokladu řekl jistému Johnu Keatingovi, rovněž námořnímu kapitánovi. Ten nelenil záhy vystrojil výpravu s cílem doplout na Kokosový ostrov, aby spolu s přítelem a společníkem Boagem poklad našli. Měli dokonce i mapu nakreslenou podle Thompsonových instrukcí.

Poklad nejspíš našli. Ovšem ten byl zřejmě prokletý, jelikož ani těmto dvěma nepřálo štěstí. Příběh je jak z knihy Ostrov pokladů. Oba muži neřekli své posádce pravý účel cesty, jelikož svým námořníkům nechtěli dát podíl. Problém byl, že posádka cosi tušila a když se po nálezu Boag neopatrně prořekl, došlo ke vzpouře. Keating i Boag uprchli do džungle a vzbouřená posádka po marném hledání s lodí odplula. Co se dělo na ostrově již nikdo neví. Když u ostrova později přistála jiná loď, její posádka zde nalezla jen kapitána Keatinga. Boag prý zmizel. Co se skutečně stalo věděl jen John Keating i kam nejspíš pohřbil tělo svého společníka. Možná je z něj mlčenlivý strážce pokladu. Ať to bylo jakkoliv, tak je fakt, že Keating se na ostrov se několikrát vrátil a později si koupil několik domů a i vlastní loď – škuner.

Události které následovaly potvrzují, že poklad byl snad opravdu prokletý, jelikož lidem zapleteným do jeho uloupení a následnému získávání této kořisti se děly nehezké věci. Keating v roce 1868 se svou lodí ztroskotal a málem ho to stálo život. Ten mu sice zachránil jeho kormidelník Nikolas Fitzgerald, ale tím se tento muž stal dalším aktérem příběhu Limského pokladu. Keating mu totiž za odměnu prozradil polohu jeho další části, s tím, že se nachází v jeskyni. Ovšem nebyl zřejmě upřímný a tak mapa kterou dal svému zachránci nevedla k truhlám se zlatem. I Keatingova žena po jeho smrti zdědila dokumenty a mapu vedoucí k pokladu na Kokosovém ostrově. Ale i ta byla falešná. Nikdo neví, proč to tak Keating dělal. Nepamatoval si cestu, nebo prostě nechtěl, aby zbytek pokladu někdo našel?

Hledání pokladu ale neustalo. Na ostrov si dělala nárok Kostarika a tak sem jejím jménem připlul August Gissler, Němec s kostarickým občanstvím. Přivezl sebou skupinu osadníku a pro sebe titul guvernéra ostrova. Zároveň od své vlády obdržel i povolení hledat poklady po pirátech. Ostrovní podmínky osadníci nevydrželi, ale guvernér zde zůstal i s rodinou.

Na ostrov přicházeli další a další dobrodruzi hledat poklad. Dokonce roku 1897 si pro poklad přišlo i Royal Navy. Tři sta britských námořníků ze dvou válečných lodí pročesalo důkladně ostrov i za pomocí dynamitu. Bez výsledku. Velitel této expedice admirál Palliser se sem vrátil i po svém odchodu z královského námořnictva, ale nic nenašel.

Poklad zaslepil jeho hledače natolik, že docházelo i k bojům mezi konkurenčními skupinami. Chovali se opravdu jako piráti z knížky R.L. Stevensona.

V roce 1914 opustil Kokosový ostrov i zklamaný guvernér August Gissler. Za 20 let pátrání našel na ostrově jen zlatý dublon z roku 1788.

Volání Limského pokladu podlehl v roce 1926 sir Malcolm Campbell známý anglický automobilový závodník. Vybavený pokyny od již zmiňovaného Nicholase Fitzgeralda a po poradě s věštkyní se pustil do hledání pokladu.Ve své knize: Mé největší dobrodružství, popisuje několik podivných nočních příhod, které zavánějí mysticismem, což utvrzovalo v teorii, že poklad je prokletý a střežený tajemnými silami.

I další hledači byli buď neúspěšní, nebo naopak málem zemřeli.

Zajímavým článkem příběhu je událost z roku 1939. Svět stál na prahu další války. V USA se přihlásil údajný vnuk Jamese Forbese, prvního důstojníka lodi Mary Dear. Tento člověk se honosil stejným jménem jako jeho děd. Podle jeho svědectví poručík Forbes nezahynul, ale dožil spokojený život v Kalifornii. Jeho vnuk měl originální mapku se zakreslenou polohou pokladu. To mělo být na pláži zálivu Chatham, těsně pod čárou přílivu, ve skrýši pod plochým kamenem označeným rytinou kotvy.

Než ale vnuk Forbes se společníky vyplul, náhle zemřel. Celé expedice se ujal jeho syn, rovněž James Forbes. Říká se, ani tato expedice nic nenašla, ale je fakt, že Forbes junior se na ostrov ještě minimálně třikrát vrátil, naposledy v roce 1951. Hledal pořád, nebo potají odvážel co on a jeho kumpáni nalezli již dříve?

Poklad měl ale další mrtvé. Roku 1962 dva Francouzi, novinář Jean Portell a spisovatel Claude Challes zahynuli při hledání pokladu pod převráceným člunem. Ovšem ani tato událost jiné hledače neodradila a tak v roce 1966 přistává u ostrova loď Jacquese Boucauda. Tato expedice nechce nechat nic náhodě. Má s sebou trhaviny, potápěčské vybavení a i detektory kovů. Nalezli dosud neznámou jeskyni, ale také důkazy, že je kdosi již předběhl a to v podobě ostatků dvou mužů, kteří se zde vzájemně pobili. Jednomu z hrudi trčel nůž a, druhý měl hlubokou ránu v lebce od sekery, kterou držela v ruce první mrtvola. I tak Boucaudovi muži nalézají dvě bedničky se dvěma tisíci zlatých mincí a patnáct zlatých prutů.

Bylo také zjištěno, že ti dva mrtví byli nejspíš členové některé z posádek Johna Keatinga, kteří se pokusili si uschovat část pirátského pokladu a nejspíš o něj nakonec svedli svůj poslední souboj. Ovšem mohlo to být i jinak. Kdo ví. Ať tak, či onak, krádež pokladu z Limy byla poslední zdokumentovanou akcí anglických pirátů vůči Španělům, jelikož tento akt kapitána Thompsona a jeho posádky se nedá jinak nazvat. A jeho velká část zde ještě leží. Minimálně jeho hlavní část: Socha Madony z ryzího zlata. Kdo si jí vyzvedne?

(redakce)

foto: Pixabay