Deštivé počasí sebou přináší vlhkost a chlad. Kdo takový nečas trávil na vodě, ať už na kánoi či na jachtě, ví, jak takové počasí dokáže znepříjemnit den. A v tu chvíli přichází ke slovu horký čaj, nebo grog. Velmi často je za grog zaměňován čaj s rumem, ale není to tak. Jak vlastně nápoj zvaný grog vznikl?
Kořeny je třeba hledat hluboko v minulosti britského královského námořnictva. V dávných dobách, kdy se po mořích plavily karaky a galeony byl život na palubách těchto lodí všelijaký, jen ne idylický. Nemoci, těžká práce a špatné jídlo si vybíraly svou daň na životech námořníků. Cesta do Ameriky přes Atlantik byla opravdu velkým dobrodružstvím s nejistým výsledkem. Zásoby se kazily, jelikož maso bylo konzervováno jen solí, zelenina se nevozila, mouka plesnivěla a pitná voda uskladněná v dřevěných vysmolených sudech podléhala zkáze už několik týdnů po vyplutí. Proto se k pití používalo spíše víno a pivo. Víno pro horní palubu a pivo pro mužstvo.
V 16. století byl v anglickém královském námořnictvu určen příděl jednoho galonu (cca 4,5l) piva na osobu a den.
Dlouho se hledalo, čím odměnit a napojit námořníky na lodích a také čím případně je omámit pří ošetřování zranění. Víno nebylo pro obyčejné námořníky určeno a pivo bylo slabé. Také bylo nutno řešit potřebu osadníků na nových anglických a francouzských koloniích v Novém světě. Již tehdy známá whisky byla sice dobrá, ale její příprava byla poněkud náročná na nedostatkové suroviny a tak se její výroba v Novém světě poněkud prodražila, takže to nebyla ta cesta, kterou bylo nutno jít. Ze začátku se používala francouzská brandy, což je pálenka z vína. Ovšem opět víno nebylo levné. Pálenka pro potřeby lodníků a chudých osadníků musela být levná a snadno dostupná. A tak se na Barbadosu objevila nová pálenka vyráběná z odpadu při výrobě cukru z cukrové třtiny. Dle dokumentu z roku 1651 byl popsán nápoj vyrobený destilací cukrové třtiny a byl označen jako „kill – devil.“ Toto označení dokazuje, že první pokusy o výrobu kvalitního destilátu byly nejspíše neúspěšné. Jelikož poptávka po cukru byla v 17. a 18. století obrovská bylo zapotřebí značného množství levné a zejména odolné pracovní síly. Vznikl nechvalně proslulý trojstranný obchod s otroky. Evropané přiváželi do Afriky zboží jako oblečení, sůl a zejména železné nástroje. Zboží bylo vyměněno s černošskými obyvateli pobřeží za otroky, které tito obratní chlapci pochytali ve vnitrozemí.. Ti byli přivezeni na karibské plantáže cukrové třtiny a prodáni plantážníkům. Lodě byly pak naloženy cukrem, tabákem a dalšími surovinami a produkty západoindických kolonií a celý náklad směřoval do mateřské země.
Roku 1687 změnila Britská admiralita oficiální příděl jednoho galonu piva na pintu rumu (tj. přibližně 0,5l) denně pro každého námořníka. Původně se jednalo o příděl rumu s obsahem 70% alkoholu v neředěné formě nebo s přidáním citrónové šťávy. To mělo zaručit vyšší odolnost námořníků proti nemocem a také vyšší výkonnost. V případě, kdy došlo na moři k bojovému konfliktu, byla dávka zvýšená a dalších 0,5 litru rumu. Později byl příděl snížen na půl pinty a rozdělen na dvě dávky, které námořníci dostávali v poledne a večer. Jenže někteří námořníci si dávky střádali i několik dní, aby je mohli vypít najednou, nebo je používali k výměnnému obchodu. Ovšem na následky požívání velkého množství alkoholu námořníci často umírali, tak v roce 1740 dal proto anglický viceadmirál Edward Vernon svým námořníkům pít rum zředěný horkou vodou. Později se nápoj doplňoval cukrem a šťávou z citrónů. Jelikož se admirálovi přezdívalo „Old Grog“, jelikož nosil často pláštěnku z grogrénu, hrubé látky z hedvábí a vlny, tak došlo ke vzniku známého nápoje „grog“ . Podle původní receptury se grog připravoval:
Jeden díl rumu a tři díly vody, v níž byly předem rozpuštěny tři lžíce cukru a půl citronu. To je dávka pro jednoho muže. Zvětši dle potřeby, máš-li uspokojit celou posádku.
Od roku 1756 byly oficiální příděly v britském námořnictvu stanoveny na půl pinty rumu (rozdělené do dvou dávek denně) naředěné v poměru 1:2 s vodou a dochucené cukrem a citrusovou šťávou. Ovocná šťáva byla původně přidávána kvůli chuti, později byly objeveny její preventivní účinky proti kurdějím. Od r. 1824 přestala být vydávána večerní dávka rumu a v r. 1850 byl denní příděl znovu snížen na polovinu, takže nyní činil již jen osminu pinty. Během 19. a 20. století se od přídělů alkoholu začalo upouštět. V americkém námořnictvu byly zrušeny r. 1862, v britském námořnictvu dostávali muži, kteří se zřekli svého denního doušku, příplatek ke mzdě. Tradice přídělů rumu však přetrvala až do roku 1970. Poslední denní doušek rumu byl na lodích Jejího Veličenstva podáván 31. července 1970, kterýžto den bývá označen jako „Black Tot Day“. („Tot“ je jeden z výrazů používaných pro denní dávku rumu.) Od té doby se v královském námořnictvu rum podává pouze k přípitku při významných příležitostech, jako jsou královniny narozeniny a jiné státní svátky.
Avšak námořnickému rumu ještě neodzvonilo.
V r. 1979 koupil podnikavý dobrodruh Charles Tobias od britské admirality právo využít tradiční recept a brzy na to se na ostrově Tortola v Britských Panenských ostrovech začal míchat a lahvovat Pusser’s Navy Rum. Část peněz z prodeje tohoto rumu jde dodnes na charitativní fond královského námořnictva.
(redakce)
foto: Pixabay
