Dnes je 1. dubna. Den označovaný jako Apríl, což je čas žertíků, drobných schválností a podobných věcí. Dnes si můžeme vystřelit z kohokoliv, ale také bychom měli přijmout, že si někdo vystřelí z nás.
Jak tento „svátek“ žertů, nebo také „den bláznů“ vlastně vznikl? Tato tradice se drží již od 16.století. Ovšem nejedná se o původní český svátek. Apríl přišel do našich končin z Francie a rychle zdomácněl. První písemná zmínka od dni bláznů je z roku 1690 od Bartoloměje Chrystellia z Prahy. Úplný původ tohoto zvyku není známý, ale jedna z teorií je, že když Francie v roce 1564 přijala Gregoriánský kalendář, tak ten sjednotil den oslav Nového roku. S postupným přijímáním gregoriánského kalendáře (zaveden 1582 papežem Řehořem XIII.) se 1. leden začal stabilně prosazovat jako Nový rok v katolických zemích, později i v protestantských a pravoslavných. Zprávy se tehdy šířily pomalu a někteří lidé byli prostě konzervativní a nový kalendář nepřijali. V některých částech Francie, ale i v Anglii a Itálii se jako Nový rok slavil svátek Zvěstování Panny Marie , který připadal na 25. března.
Těm, kteří dál slavili nový rok na přelomu března a dubna, se ostatní začali vysmívat., dávali falešné dárky nebo se jim na záda věšela papírová ryba (poisson d’avril), což mělo symbolizovat „aprílovou rybu“ – tedy někoho, kdo se nechal snadno chytit na vějičku.
Dnes je to den nevinných žertíků. Jejich obětem se naznačuje, že mají třeba špinavý nos, nebo ráno se prohodí cukr se solí a ranní čaj, či káva pak bývá nevalné chuti.
Běžné bylo posílat takového člověka na nákup nesmyslných věcí, nebo naopak v obchodě takové věci požadovat, jako třeba žárovku na stejnosměrný proud, nebo bublinku do vodováhy, vrták na čtvercové díry, ohýbačku na cihly, dřevěné elektrody na svařování dřeva a tak podobně.
V dnešní době ale tento roztomilý zvyk poněkud upadá a to díky přehnané hyperkorektnosti, kdy si musíme dávat pozor na to, co řekněme, aby se to třeba někoho nedotklo. Ale roztomilé žertíky jsou o komunikaci a legraci. Nejen z cizích, ale i ze sebe.
Novináři občas vytvoří i fiktivní článek, ale i když je označený jako fikce, řada lidí ho bere vážně a pak z legrácky bývá i mrzutost.
Nebylo by dobré se k těmto zvykům vrátit a aspoň jednou zpestřit všední den kolegům z práce, přátelům či rodině? Samozřejmě tak, aby to nebylo zesměšňující, nebo kruté.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
