Bylo zimní mrazivé odpoledne 30. ledna 1945. Z přístavu Gdyně vyplouvá přetížená luxusní německá osobní loď Wilhelm Gustloff s cca 10 000 lidmi, kteří prchají před postupujícími sovětskými vojsky na palubě, směřující do Kielu. Schyluje se k největší námořní katastrofě v dějinách lodní dopravy. Ale toto děsivé představení má několik dějství.

Dějství první: Kraft durch Freude.

Organizace Kraft durch Freude (KdF) byla nacistickou státní odborovou organizací volného času v Německu, založená v roce 1933 jako součást Německé pracovní fronty (Deutsche Arbeitsfront). Jejím hlavním cílem bylo zpřístupnit pracovní třídě kulturní a rekreační aktivity. Organizace byla založena z jediného důvodu: jako každý totalitní systém i ten německý potřeboval mít kontrolu nad všemi aspekty života občanů. Určoval, co si lidé smějí myslet, co smějí říkat, na co se smějí dívat, co smějí číst. Tato organizace byla určena k tomu, aby určovala, jak mají lidé v Německu trávit svůj volný čas. KdF tedy organizovala sportovní akce, umělecké a kulturní události, levné dovolené, výlety a plavby lodí, čímž měla vést ke sjednocení sociálních vrstev v rámci nacistického „národního společenství“ (Volksgemeinschaft) a propagovat režim a jeho ideologii.

KdF také financovala projekty jako byl „lidový automobil“ Volkswagen a výstavba dálnic (Autobahn). Každoročně se miliony lidí účastnily programů KdF, které jim umožňovaly dovolenou a volnočasové aktivity za dostupné ceny. KdF disponovala velkými finančními prostředky a ty vynakládala i na stavbu luxusních výletních lodí, mezi něž patřil právě Wilhelm Gustloff.

208 metrů dlouhá loď byla spuštěna na vodu 5. května 1937 s kapacitou kolem 1 500 cestujících a 417 členů posádky. Politická propaganda nacistického režimu měla výrazný vliv na výbavu a interiéry lodi, která byla konstruována jako plovoucí symbol ideologie a sociální soudržnosti. Loď byla navržena jako „beztřídní“ rekreační plavidlo, kde všechny kajuty měly stejnou velikost a výhled na moře, což mělo demonstrovat propagandistickou myšlenku rovnosti mezi Němci bez ohledu na jejich sociální postavení. Interiéry byly komfortní, aby poskytly dostupný luxus všem pasažérům, s teplou a studenou vodou, sedačkami, stolky a lehátky v kajutách, což naplňovalo ideu pracovníků jako jednotného „národního společenství“ pod nacistickou vládou. Loď nabízela i společenské místnosti s tanečním parketem, jídelnu nebo krytý bazén, čímž měla demonstrovat materiální prosperitu a péči režimu o dělnickou třídu. Speciální místo v interiéru měla také kajuta Adolfa Hitlera s vlastním pokojem, ložnicí i koupelnou, která byla významným symbolem moci a osobní propagandy, přestože Hitler na ní prakticky nikdy nebyl. Celkově byla loď vystavěna jako propagandistický nástroj, tzv. „flotila míru“, který měl působit jako důkaz stability a péče nacistického státu a byl také často mediálně prezentován zástupci tisku na palubě. Tento detailní design a výbava tedy přímo reflektovaly ideologii a propagandistickou strategii režimu, která chtěla z prezentace rekreace a péče udělat mocný nástroj ovlivnění veřejného mínění a zvýšení loajality obyvatelstva ke státu.

Ovšem v předvečer války se o loď začala zajímat Kriegsmarine. Ve Španělsku, kde skončila občanská válka, se nacházel poměrně početný německý kontingent – legie Condor. Tyto vojáky bylo nutné přesunout do Německa, ovšem po pevnině to nešlo, jelikož v cestě stála Francie. Německé námořnictvo, ačkoliv disponovalo skvělými válečnými loděmi, přepravní kapacity nemělo. Nastoupily tedy lodě KdF a přepravily německý vojenský personál zpět do Říše.

Z luxusní rekreační lodě pro dělníky se postupně přeměnila na vojenskou transportní a později nemocniční loď. Krátce před válkou byla ještě použita i jako plovoucí volební místnost pro občany Rakouska žijící v zahraničí, aby odsouhlasili sjednocení své vlasti s Německem. Poté se s ní počítalo jako s transportní lodí pro přepravu vojska při vylodění ve Velké Británii. Po odvolání operace Seelöwe se Wilhelm Gustloff stal plovoucím lazaretem a od listopadu 1940 byl pak využíván jako plovoucí kasárna pro ponorkáře v Gdyni, čímž ztratil status nemocniční lodi.

Pokračování příště.

(redakce)

foto: Bundesarchiv