Jméno Galileo Galilei je známo asi každému, kdo chodil do školy a nezanedbával výuku. Pokud někdo opravdu neví, tak toto jméno nosil dnes věhlasný italský astronom a fyzik. Galileo Galilei je dnes uváděn jako „otec moderní astronomie a fyziky“. Jeho vědecká experimentální činnost je obecně považována za důležitý doplněk spisů Francise Bacona.
Galileovi se díky tomu, že jako první zamířil svůj vylepšený dalekohled na oblohu, podařilo v podstatě prokázat heliocentrickou podobu sluneční soustavy, což byl od dob Aristotela největší průlom do astronomie. Na počátku 17. století byli astronomové zaměstnáni sporem o pravdivost dvou teorií. Doposud se totiž používal Aristotelův geocentrický model, kdy Země byla brána jako střed Vesmíru. Slunce, Měsíc a tehdy známé planety obíhaly podle této teorie okolo Země. Tento systém byl obklopen sedmi sférami s hvězdami. Mezi sférami sídlili andělé a v sedmém nebi byl samotný Bůh. Proti tomu stál Koperníkův systém, kdy středem Vesmíru bylo Slunce a vše se točilo kolo něj. Galileo se přiklonil ke Koperníkově tvrzení a snažil se svými pozorováními dokázat, že polský astronom má pravdu.
To byl také důvod jeho sporu s Církví, který se týkal Aristotelovské vs. Koperníkovské koncepce. Stojí za zmínku, že některé Galileovy názory pocházely již z dávných dob. Například rektor pařížské univerzity Jean Buridan (1300–1358) již za svého života hájil zákon setrvačnosti a nabourával již ve 14. století oficiální vědecké teorie. Mikuláš Oresme (1325–1382) francouzský teolog a učenec již 170 let před Koperníkem připouštěl možnost, že by se mělo o heliocentrismu uvažovat jako o možnosti. Stejně tak i Tomáš Akvinský, který ale požadoval vědecké důkazy.
Spor gradoval, jelikož se církevní hodnostáři obávali podkopání základů víry.
Kardinál Bellarmino v roce 1615 Galileovi řekl, že pokud by se jeho názor ukázal jako správný, musel by se opustit stávající výklad biblických pasáží obsahujících výroky o pohybu Slunce na obloze. Nicméně dokud nebude nalezen přesvědčivý důkaz, je nutno se držet stávajících výkladů. Ne všichni teologové však stáli proti Galileimu. Přesto papežská kurie požadovala, aby heliocentrismus byl brán jen jako hypotéza, která vysvětluje určité nesrovnalosti v pohybu nebeských těles. Ve sporných případech je ovšem nutnost dát přednost Bibli.
Podle kardinála Bellarmina pokud by se skutečně prokázala platnost této hypotézy, pak budou teologové přehodnotit dosavadní poznatky a upustit od výkladu Vesmíru podle Bible.
Do vyřešení sporu papež Galileovi zakázal šířit zatím nepodložené teorie o heliocentrismu. Galileo však neposlechl a tak byl za nedovolené publikování svých vědeckých názorů postaven před inkviziční soud a nakonec i odsouzen. Před soudem sice odvolal, takže se vyhnul osudu Giordana Bruna, ale podle pověsti padla při jeho odchodu se soudní síně památná věta: „A přece se točí.“
Když Galileo Galilei pozoroval svým dalekohledem oblohu, zjistil mnoho zajímavých věcí. Objevil třeba pohoří a krátery na Měsíci, díky čemuž se začalo soudit, zda na Měsíci také nemůže být život podobný tomu pozemskému.
Galileo též zjistil, že mléčná dráha je tvořena hvězdami. Do té doby byla považována za oblak.
I Slunce se stalo cílem pozorování věhlasného Itala. Do té doby bylo považováno za ideálně čisté těleso, což však Galileo rovněž vyvrátil. Objevil totiž sluneční skvrny, i když se říká, že tento jev pozorovali již dávno před ním čínští astronomové. Pozorování Slunce však stála Galilea Galileiho zrak. Na svém dalekohledu totiž nepoužíval sluneční filtr.
Jako další objev dalekosáhlý objev bylo zjištění, že planeta Venuše má stejné fáze jako Měsíc. To byl jasný důkaz toho, že planeta obíhá okolo Slunce a nikoliv okolo Země.
Galileo svým pozorováním Venuše zjistil, že zdánlivá jasnost Venuše je přesto téměř konstantní. Galileo usoudil, že tedy Venuše nemůže kroužit kolem Země v neměnné vzdálenosti. Naproti tomu Koperníkův systém tento fakt elegantně vysvětloval.
V lednu roku 1610 Galileo Galilei zamířil zas svůj dalekohled k obloze. Do zorného pole umístil planetu Jupiter.
Poblíž planety objevil čtyři malé tečky. Považoval je za hvězdy. Když se na tuto planetu podíval znovu a to co zprvu považoval za hvězdy změnilo polohu. A při dalším zkoumání opět. Astronom po sérii pozorování zjistil, že tyto čtyři tečky jsou oběžnice Jupitera.
Galileo Galilei objevil vlastně malou sluneční soustavu. To byl jeden z posledních důkazů, že původní model Vesmíru je chybný.
Io, Europa, Ganymedes a Callisto jsou jména těchto čtyř oběžnic. Patří k největším měsícům ve Sluneční soustavě. Měsíc Io je dokonce v současné době jediné známé těleso s aktivními vulkány mimo Zemi.
Ostatní tři měsíce jsou tvořeny převážně zmrzlou vodou s příměsí hornin. O Europě se uvažuje, že by mohla být dokonce i nositelkou života. Pod ledovým povrchem by mohl být oceán vody kde je dostatečné teplo. Ledová krusta chrání podpovrchový oceán před škodlivým kosmickým zářením.
Pokud si vezmeme i elativně malý dalekohled a upevníme jej na stativ, můžeme si měsíce také prohlédnout. Kromě nádherné kresby Jupiterových mračen uvidíme ony čtyři tečky, pokud se podíváme ve správný čas. Jak měsíce obíhají kolem mateřské planety mohou být někdy před Jupiterem, někdy za ním. Proto musíme počítat s tím, že nemusíme vidět hned napoprvé všechny čtyři. Je možné si také zopakovat Galileiho pozorování a polohu měsíců si zakreslovat. To už je na samotném pozorovateli.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy, Pixabay