K dnešnímu dni si připomínáme jedno významné výročí oslavující vědeckého ducha. 25. srpna roku 1609 Galileo Galilei v Benátkách představil svůj dalekohled, díky kterému doslova otevřel pohledy do vesmíru.
Galileo Galilei byl italský astronom, fyzik a filozof, úzce spojený s vědeckou revolucí 17. století a je často označovaný jako „otec moderní astronomie“, „otec moderní fyziky“ i „otec vědy“. Proslavil se právě vylepšením dalekohledu, díky kterému učinil zásadní astronomické objevy. Na základě svých pozorování podporoval teorii heliocentrismu, což vyvolalo konflikt s církví.
Galileův dalekohled nebyl jeho vlastním vynálezem, ale on byl prvním, kdo jej využil k systematickému pozorování hvězdné oblohy. Svůj první dalekohled si vyrobil v roce 1609 na základě zpráv o „pátracích sklech“ z Holandska a postupně dosáhl až třicetinásobného zvětšení. Jeho první dalekohled měl délku cca 1,2 metru, průměr objektivu 37–51 mm s ohniskovou vzdáleností 980–1330 mm.
Optika tohoto přístroje byla velmi jednoduchá. Dalekohled tvořila spojná čočka (objektiv) a rozptylná čočka (okulár). Této kombinaci se dodnes říká „holandská optická soustava“. Nepřevrací obraz, ale ani nepotlačuje optické vady. Galileiho první dalekohled měl zvětšení přibližně 3x, pozdější zdokonalené přístroje dosahovaly většího zvětšení – kolem 8x a nakonec až 20–30x. Tubusy těchto dalekohledů byly ze dřeva, kůže, papíru nebo mědi.
Jakmile Galileo namířil dalekohled k noční obloze, objevy na sebe nenechaly dlouho čekat. Zvětšený obraz Měsíce odhalil krátery a pohoří, planeta Jupiter ukázala své čtyři největší měsíce (tzv. Galileovské). Tím Galileo skutečně potvrdil, že Země není středem vesmíru – opakovaným pozorováním dokázal, že Jupiterovy souputníky obíhají kolem své planety. Objevil také fázování planety Venuše, což byl další důkaz proti geocentrismu. V neposlední řadě spatřil i skvrny na Slunci.
Jeho obhajoba heliocentrismu vyvolala konflikt s církví, protože tento model odporoval tehdejšímu oficiálnímu výkladu Písma a zavedené vědecké tradice. Biblické texty byly vykládány tak, že Země je středem vesmíru, což bylo zakořeněné jak teologicky, tak filozoficky. Galileo požadoval, aby církev revidovala svůj výklad Bible ve světle nových vědeckých poznatků, což bylo v období protireformace a bojů o autoritu Písma vnímáno jako zpochybnění církevní autority.
Mnozí učenci tehdy jeho pozorování nevnímali jako dostatečná – zejména kvůli chybějícím důkazům, jako je paralaxa hvězd či přímý důkaz pohybu Země. Navíc Galileo byl ve své obhajobě tvrdohlavý a často ostrý, což mu znepřátelilo i jeho někdejší podporovatele – včetně papeže Urbana VIII. Roku 1616 byla heliocentrická teorie prohlášena za „vědecky neobhajitelnou a heretickou“ a Galileo nesměl tuto ideu dále veřejně obhajovat jako fakt.
Jeho kniha Dialog o dvou systémech světa (1632) definitivně zlomila trpělivost církevních institucí. V procesu v roce 1633 byl Galileo shledán „silně podezřelým z hereze“ a odsouzen k domácímu vězení. Katolická církev uznala jeho odsouzení za nesprávné až v roce 1992.
Galileiho dalekohled znamenal zásadní zlom v astronomii, stal se inspirací pro další rozvoj optických přístrojů a jeho objevy byly publikovány v díle Sidereus nuncius (Hvězdný posel) roku 1610. Dalekohledy se během krátké doby začaly šířit hlavně v armádě a námořnictvu, což Galileovi přineslo prestiž i doživotní profesuru v Padově.
(redakce)
foto: archiv
