Ačkoliv je leden, tak slunce pálí jako v tropech. Na vrcholcích i těch nejvyšších hor neleží žádný sníh. Na mořské hladině se honí vlny a na ostrůvcích o které se tříští, se objevují cykasy, borovice a sem tam i kapradiny. Co takhle vypadá? Místo kde dnes žijeme. V lednu slunce pálí? A na horách není sníh? Místo severních Čech je mělké moře plné ostrůvků? To se asi naplnily katastrofické vize ekologistikých aktivistů, došlo ke globálnímu oteplení a život na Zemi prakticky zanikl. Vždyť ani na pólech není led a sníh. Dokonce se v místech, kde by měla být zmrzlá tundra, nacházejí lesy. Tropy sahají až skoro za šedesátou rovnoběžku. To je zhruba oblast, kde jsou Helsinky, nebo třeba Petrohrad. Co se to stalo? Lidé vypustili do atmosféry biliony tun skleníkových plynů a došlo tedy konečně k tomu kolapsu klimatu? Nebo Slunce zvětšilo svůj objem a spálilo vše na prach? Ne. Nic z toho. To se jen nacházíme v mezozoiku, nebo-li v druhohorách, kdy zde panovaly ty podmínky, které mají ,podle tvrzení různých expertů. zničit život na Zemi.
Druhohory jsou obdobím kdy zde bylo opravdu teplo. Na počátku druhohor je většina pevniny uspořádána do jediného superkontinentu jménem Pangea. Ten se utvořil již v předchozím paleozoiku – prvohorách. Z něj se později dalšími geologickými procesy začaly formovat světadíly, jak je známe dnes. Přesto z hlediska horotvorné činnosti byla větší část druhohor v dnešní Evropě klidná, teprve v křídě začalo Alpinské vrásnění, které pokračovalo během terciéru a kvartéru. Jeho činností vznikla nová pohoří v současné Evropě i Asii jako Alpy, Karpaty nebo Himálaj. Trias – začátek druhohor navazoval na teplý a suchý prvohorní perm. V juře a křídě bylo zase podnebí vlhké a teplé. Na Zemi se nenašly stopy žádného zalednění. Tropický pás byl široký, v polárních oblastech panovalo mírné klima, místy vhodné i pro šíření lesů.
Kdyby se do této doby dostali někteří ekoaktivisté, tak by asi zešíleli hrůzou. Takové podnebí je přeci strašlivá ekologická katastrofa, ve které nemůže nic žít, přestože v té době byl na Zemi boom života.
Pokud by tito jedinci přežili první nápor emocí, spatřili by pravděpodobně třeba velociraptory. Tento malý teropod žil v období svrchní křídy, asi před 75 až 71 miliony let, jehož ostatky se našli na území dnešního Mongolska. Velociraptor byl dlouhý kolem 2 metrů a zaživa vážil asi 20 až 25 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl 80 cm. Podle nálezů bylo zjištěno, že měl dokonce i peří, což mu mohlo pomoci při skocích, či šplhu. Ovšem není prokázáno, že by létal. Tento dinosaurus měl drobné ostré zuby a srpovitý dráp na noze o délce kolem 6 cm, který mu umožňoval udržet rovnováhu na méně stabilním povrchu. Velociraptor patrně žil a lovil v menších smečkách, zabíjel malé a středně velké obratlovce a mláďata jiných dinosaurů, např. tehdy hojného rohatého dinosaura druhu Protoceratops andrewsi.
Film Jurský park je ohledně tohoto ještěra poněkud zavádějícím, Důvodem je zřejmě prostá skutečnost, že filmový velociraptor byl vytvořen podle svého severoamerického příbuzného, mohutnějšího rodu Deinonychus, o kterém si někteří paleontologové mysleli, že se jedná o stejný druh.
Pokud by se opravdu někdo dostal do druhohor právě na území dnešních středních Čech, tak by za prvé zjistil, že zde byl velký ostrov, omývaný na severu v oblasti dnešních severních Čech mělkým mořem s četnými ostrovy a ostrůvky (jeden z nich je i třeba Písečný vrch u Teplic) a na jihu oceánem Tethys. Vědci jej pojmenovali Vindelický hřbet. Tato pevnina se později rozpadala na menší kousky.
Kdo by toto místo navštívil, mohl by spatřit ještěra, který se dnes nazývá Burianosaurus. Tento živočich zřejmě patřil do čeledi Iguanodontidae, dlouhému maximálně 4 metry a vysokému asi 1,2 až 2 metry. Byl tedy podstatně menší než např. Iguanodon bernissartensis ze spodní křídy západní Evropy. Tyto rozměrové rozdíly mohou být způsobeny tím, že český dinosaurus se vyvinul na právě zmiňovaných ostrovech s menším ekologickým prostředím. Z nálezů kostí se zjistilo, že se pohyboval se po dvou, měl mohutné končetiny s tříprstými chodidly a mohutnými drápy a zřejmě s bodcem na palci.
Tento druh žil pravděpodobně v období svrchní křídy (asi před 100 – 94 miliony let). Sdružoval se stejně jako většina ostatních druhů býložravých ornitopodních dinosaurů do malých skupin. Živil se převážně pobřežními slanomilnými a poléhavými jehličnany druhu Frenelopsisalata.
Kdo se kdy díval na film „Cesta do pravěku“ pamatuje si na létající ještěry – pteranodony.
Od nás je známý zatím jediný druh ptakoještěra – Cretornis hlavaci, jehož ostatky byly v roce 1880 objeveny u Chocně. Jednalo se zřejmě o mládě pterosaura, žijícího přibližně před 92 miliony let. V dospělosti mohl mít tento létající plaz rozpětí křídel až několik metrů, nepatřil ale k největším zástupcům svého druhu. Drobné zuby možných rybožravých ptakoještěrů byly odkryty také v cenomanských a turonských vrstvách (raná svrchní křída) v lomu v Úpohlavech na severovýchodě Čech.
Ačkoliv víme, že dinosauři koncem druhohor vyhynuli, vlastně se s nimi můžeme setkávat dodnes. Pořád zde žijí různí ještěři, želvy, a další plazi, kteří prostě přežili a své předky nezapřou. Jenže stále jsou tu ještě další dinosauři a to ptáci.
Ptáci jsou vlastně skupinou teropodních dinosaurů, která přežila velké vymírání na konci křídy. Nejbližšími žijícími příbuznými ptáků jsou totiž krokodýli. Společně s nimi tvoří klad Archosauria. Vznik ptáků je v současné době velmi dobře zdokumentován díky fosilnímu záznamu, ve kterém je patrný vývoj peří a změny kostry nutné pro přechod od pasivního k aktivnímu letu. Ostatně, peří měli na sobě i další dinosauři, jako již zmiňovaný Velociraptor. V současné době jsou ptáci pokládáni za potomky drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů, z nichž se vyvinuli v období střední až svrchní jury, tedy před více než 160 miliony lety. Že se jedná o potomky druhohorních obyvatel Země přišel již Carl Gegenbaur v roce 1863. Určení nejstaršího známého ptáka závisí na definici jména Aves, která je sporná. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především právě objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996. Dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů. Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu.
Takže až uvidíte kroužit racka na řekou, nebo třeba na náměstí pochodovat holuba, vzpomeňme si, jak vypadal třeba již zmiňovaný velociraptor a že ten malý opeřený tvor je jeho potomkem.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy, Pixabay, wikipedia
