Třezalka tečkovaná
Třezalka
tečkovaná (Hypericum perforatum), roste na okrajích lesů,na
lukách a pahorcích, od června do září. Má ráda spíše teplá,
slunná, sušší místa. Bylina má v průměru 25-60 cm, má
rozvětvený stonek se žlutými květy. Třezalku poznáme bezpečně
podle červené šťávy která vyteče z rozmačkaného květu.
Pro
čaje a koupele sbíráme kvetoucí nať, pro přípravu oleje (Janův
olej) sbíráme pouze květy.
Účinky
Třezalky
napomáhá
při poranění nervů, průjmech, nespavosti, depresích, namožených
svalech, zánětech nervů, hysterických záchvatech, nočním
pomočování, nepravidelných menstruačních cyklech. Také hojí
otevřené rány a pomáhá od bolesti zad a břicha u
kojenců.
Způsoby
užívání Třezalky
Čaj:
Jedna
čajová lžička na ¼ litru vody, jen spařit a krátce
vylouhovat.
Janův
olej:
Květy,
natrhané za slunečného dne, volně naplníme do láhve až po
hrdlo a zalijeme jemným olivovým olejem. Květy musí být v oleji
ponořené. Dobře uzavřenou láhev postavíme na několik týdnů
na slunko nebo na teplé místo. Po čase se olej zbarví do červena.
Potom přefiltrujeme přes hadřík, zbytek vylisujeme, olej
uschováme v tmavých lahvičkách. Při používání při
popáleninách můžeme olivový olej nahradit lněným.
Historie a mystika
Starší,
věřící lid dával balzámu
názvy
související s krví a ranami našeho spasitele. Janův olej
(Johannisöl) je skutečně nejlepším olejem na rány, zmírňuje
bolesti, odstraňuje a léčí záněty.
Jedna z legend vypráví o této bylině, která má tak mnoho
lidových názvů, toto: „Když
učedník, kterého Pán velmi miloval, stál zhroucený pod křížem,
pečlivě sbíral rostliny skropené svatou krví, aby je pak rozdal
zbožným věřícím jako vzácnou památku na smrt Spasitele.“
Čerstvá
šťáva byliny vyvolává tajuplný dojem, jako by v červeném
barvivu zlatožlutých květů skrytě žila kapka krve našeho
Spasitele.
Na
den sv. Jana (24.6.), který je symbolem posvátných sil světla a
tepla, září třezalka nádherou svých skvostných květů. V
dávných časech děvčata pletly z třezalky věnečky a každý,
kdo tancoval kolem Janova ohně, musel nosit Janovu korunu –
věneček z třezalky. V této tajuplné noci se házely větvičky
do řeky a panenské děvče vědělo, když zvadlé květy znovu
rozkvetly, že bude mít v budoucím roce ženicha. V Horních
Rakouských, podle starého zvyku, vkládali sedláci bylinku mezi
dva krajíčky chleba a dali sežrat dobytku, aby rostlina chránila
jejich zvířata před chorobami. Škoda, že tento zvyk se udržuje
už jenom v některých rodinách věřících sedláků. Ze všeho,
co jsem uvedla, vidíte, jaké velké úctě se těší už od
nepaměti třezalka.
Michaela
Procházková
Foto: Internet
