Staré sídelní území je pojem v archeologii a historické geografii k označení oblastí, které byly trvale osídleny od pravěku až do raného středověku. Tyto oblasti se nacházejí v dnešní České republice a jsou charakteristické úrodnými nížinami, které umožňovaly zemědělskou činnost.

V Čechách se jedná o úrodné nížiny kolem Labe, dolní Vltavy, střední a dolní Ohře a kolem dolní Jizery a Bíliny. Na Moravě zahrnuje jihomoravské úvaly a nivy střední a západní Moravy. V českém Slezsku se jedná o území na levobřeží řeky Opavy, včetně Opavska a Hlučínska. Tyto oblasti byly osídleny pravěkými zemědělskými kulturami a během raného středověku. Osídlení bylo soustředěno do níže položených oblastí, které byly pro zemědělství, zatímco vyšší polohy byly zalesněné nebo pokryté pahorkatinami a horami

Staré sídelní území je úzce spojeno s pojmem kmenové oblasti, který poprvé použil geograf Jaromír Korčák. Tyto oblasti jsou považovány za genetické jádro osídlení, odkud se osídlení rozšířilo do dalších částí území.

Od 11. a 12. století se vlivem vnitřní kolonizace začalo osídlení rozšiřovat za hranice starého sídelního území. Tento proces zahrnoval systematické klučení lesů. V 13. a 14. století došlo k velké kolonizaci, která se během osídlení rozšířila do dalších zbývajících oblastí Čech a Moravy. Tento proces vedl ke vzniku nových sídelních struktur a změn v kulturní krajině.

Staré sídelní území v Čechách zahrnovalo především nejúrodnější a nejpříznivější nížiny, které byly osídleny již od pravěku a zůstaly středem osídlení iv raném středověku. Konkrétně šlo o tyto oblasti:

• Polabská nížina – území kolem středního a dolního toku Labe, tedy například okolí Hradce Králové, Pardubic, Kolína, Mělníka a Litoměřic.

• Dolní Povltaví – oblast dolního toku Vltavy, zejména pod ústím Berounky.

• Střední a dolní Ohře – úrodné oblasti v okolí měst jako Žatec, Louny, Most a Chomutov.

• Dolní Jizera a Bílina – nížiny v okolí těchto řek, například v oblasti Mladé Boleslavi a Teplic.

Tyto oblasti byly charakteristické příznivými podmínkami, vyšší průměrnou klimatickou změnou a úrodnou půdou, což umožňovalo rozvoj a osídlení. Většina ostatních částí Čech, zejména pohraniční hory, Českomoravská vrchovina a vyšší polohy jižních Čech, byla dlouho zalesněná a osídlena až později, během středověké kolonizace.

Litoměřicko patří k archeologicky nejbohatším oblastem Čech. Díky příznivým přírodním podmínkám zde bylo husté osídlení už od pravěku, což dokládá množství významných sídlišť a nálezů z různých období pravěku i raného středověku.
Nedaleko Lovosic bylo odkryto rozsáhlé pravěké pohřebiště a sídlištní objekty. Archeologové zde nalezli přes 300 objektů, včetně bohatě vybavených hrobů s unikátními šperky, například perleťovými a jantarovými korálky. Tyto nálezy potvrzují, že oblast byla součástí tzv. jantarové stezky, významné obchodní cesty spojující sever a jih Evropy.

Litoměřice Dómský pahorek a okolí samotných Litoměřic byly osídleny již v neolitu. Významné sídliště se nacházelo na Dómském pahorku, kde později vzniklo přemyslovské hradiště. V okolí jádra města se vytvořila rozsáhlá sídelní aglomerace, která zahrnovala asi dvacet osad (např. Zásada, Rybáře, Dubina, Božka) 6 9 . Archeologické nálezy zde dokládají kontinuální osídlení od neolitu přes dobu bronzovou až po raný středověk.

Libochovice
U Libochovic bylo objeveno sídliště únětické kultury (doba bronzová). Nálezy zahrnují keramiku a další artefakty, které dokládají význam této lokality v pravěku.

Podsedice
V Podsedicích archeologové odkryli bohatě vybavené hroby kultury se šňůrovou keramikou, což svědčí o významném osídlení v eneolitu.

Neolitická sídliště
Litoměřicko je jednou z nejvýznamnějších oblastí českého neolitu. Byla zde nalezena sídliště kultura s lineární a vypíchanou keramikou, která patří k nejstarším dokladům zemědělského osídlení v Čechách.

S pravěkem Litoměřicka je spojeno několik významných archeologických kultur, které zde zanechaly četné stopy v podobě sídlišť, pohřebišť a nálezů.

Například Kultura lineární keramiky, která patří k nejstarším zemědělským kulturám na našem území (neolit, cca 5500–4900 př. nl). Je charakteristická dlouhými domy a keramikou zdobenou rytými liniemi.

Kultura vypíchané keramiky navazuje na předchozí a je typickou keramikou zdobenou vpichy (neolit, cca 5000–4400 př. nl)

Kultura nálevkovitých pohárů je eneolitická kultura (cca 4000–3400 př. nl), známá svými charakteristickými nádobami s nálevkovitým okrajem.

Kultura zvoncovitých pohárů. Pozdní eneolit (cca 2800–2300 př. nl), rozšířená po celé Evropě, typická zvoncovitými poháry a pohřbíváním pod mohylami.

Únětická kultura je významná kultura starší doby bronzové (cca 2300–1600 př. nl), známá rozsáhlými pohřebišti a bohatými nálezy bronzových předmětů.

Germánské osídlení je doloženo zejména v období pozdní doby římské a v době stěhování národů, tedy přibližně od 2. do 6. století našeho letopočtu například nálezy žárových hrobů a sídlištními objekty, jako jsou polozemnice a nadzemní kůlové stavby. Nálezy z této oblasti zahrnují keramiku, železářské výrobky a římské importy, což svědčí o kontaktech s římským světem a o rozvinuté řemeslné výrobě. Germánské osídlení bylo v této oblasti poměrně husté, což potvrzují četné archeologické nálezy a pohřebiště.

V této době se na území Čech včetně Litoměřicka pohybovaly různé germánské kmeny, zejména Markomani a Kvádové, později také Langobardi a další skupiny. Tyto kmeny se často mísily s původním keltským obyvatelstvem a vytvářely pestrou kulturní směs, což je patrné z rozdílného vybavení hrobů a sídlišť. Germánské osídlení na Litoměřicku zaniká v průběhu 6. století, kdy je postupně vytlačováno přicházejícími Slovany. Proces přechodu mezi germánským a slovanským osídlením byl pozvolný a v některých oblastech mohlo docházet ke krátkodobému soužití obou etnik.

Výsledky archeologických výzkumů jsou prezentovány například v expozicích Oblastního muzeu v Litoměřicích, kde jsou vystaveny typické artefakty z doby římské a stěhování národů. Přesné určení kmenové příslušnosti a každodenního života Germánů na Litoměřicku je však vzhledem k omezenému množství archeologických pramenů stále předmětem bádání.

Slovanské osídlení
V raném středověku (od 6. století n.l.) zde vznikala slovanská sídliště, která navazovala na keltská a germánská osídlení regionu.

Tyto kultury dokládají, že Litoměřicko bylo v pravěku a starověku hustě a dlouhodobě osídleno, a to od neolitu až po raný středověk.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.cz