Tajemná světýlka nad bažinami, ale nejen tam. Kdo by kdy neslyšel o bludičkách. V pohádkách i v pověstech je jich plno. Prý zavedou poutníka do hlubin močálu, ale říká se, že dovedou i pomoci.
Podle legend se vyskytují nad bažinami, ale jsou i v lesích a na hřbitovech. Mají to být buď poťouchlé víly, to znamená bytosti živlů, nebo duše lidí.
Mezi slovanskými národy je přesvědčení, že se jedná o duše mrtvých, zejména zemřelých násilnou smrtí. V katolické pojetí prý jde o duše nepokřtěných dětí. Jak je tato teze pravdivá, či měla jen vyvolat u matek strach, aby hned běžely nechat své dítě pokřtít a církev si přišla na svůj poplatek, necháme na čtenáři. Jedna věc je ale fakt. Bludičky zná každá kultura snad kromě Eskymáků. A znali je už naši dávní předkové a to daleko dříve, než přišli křesťanští kněží a vynucovali za poplatek křest.
Bludičky prý ale také mohou být dušemi čarodějnic, které upsaly svou duši ďáblu.
Podle vědeckých vysvětlení jsou bludičky hořícím metanem uvolňujícím se z bažin. Ale je to skutečně tak, nebo prostě někdo řekl tuto teorii, aby se to „nějak“ vysvětlilo?
Podle vědeckého vysvětlení nad bažinami poletují malé kapsy methanu, které se samy zažehly a a velmi pomalu hoří. Jenže.
Bod samozážehu methanu je velmi vysoký a to 595°C, při koncentraci 8,5 % je teplota vznícení 537°C. A taková teplota nad bažinami není ani v parných letních dnech, natož nocích. Za podobnými teplotami bychom museli letět na planetu Venuši. Zážeh muže způsobit i elektrická jiskra. Ale místa a čas výskytu bludiček vytvoření takové série elektrických výbojů v podstatě vylučují. Bludičky se totiž objevují právě v době, kdy bouřky už nejsou, takže ani celkem vzácné Eliášovy ohně, které by mohly být tím spouštěčem. Nehledě na to že směs methanu se vzduchem pomalu nehoří, ale vybuchuje. Takže kdyby bludičky byla zapálená směs metanu a kyslíku, nebude se před námi vznášet a poletovat roj světýlek, ale celkem spíše by nám bažina vybouchla. Přitom meze výbušnosti jsou značně velké, od 4,4 do 15 objemových procent. Proto je nezbytně nutné průběžně sledovat koncentraci methanu (důlního plynu) v uhelných dolech, aby se předešlo katastrofám.
Bludičky lze často potkat za zimních nocí, o Samainu, během adventu a o štědrovečerní půlnoci. Proč zrovna tehdy? Kromě močálů se zjevují i na hřbitovech, v hlubokých lesích a mají občas tendence s člověkem komunikovat.
Na názor jsme se tady opět zeptali nám známého pana Jindřicha, který se paranormálními jevy zabývá.
„Já jsem přesvědčen, že se jedná o živé bytosti. Nejsou to žádné duše mrtvých a další hororové zkazky pocházejících z pera katolické církve,“ pousměje se Jindřich na naši otázku. „A není to ani hořící plyn. Methan je lehčí než vzduch a tak by vystoupal, nehledě na to, že by hned shořel. Já jsem jednou bludičky totiž viděl. Potuloval jsem se na podzim, okolo Samhainu (Dušičky, pozn. red.) Brdskými lesy. No a jak se to tak stává, zabloudil jsem. GPS ještě nebyly, tedy alespoň ne pro civilisty, mobilní telefony připomínaly svou velikostí spíše kufřík, a volání z nich stálo celou výplatu. Zakufroval jsem a nevěděl jak jít. Měl jsem sice baterku, ale začala se dělat mlha. Tak jsem si sedl do mechu a přemýšlel jak dál. Spacák ani deku jsem neměl. A tehdy jsem začal prosit Zemi, aby mi pomohla. Po chvilce se okolo mne začala objevovat světýlka. Nejprve mne napadlo, že to jsou svatojánské mušky, ale co by dělaly koncem října ve vlhkém a chladném lese. Světýlka se přibližovala a zase vzdalovala. V jednom směru. Uvědomil jsem si, že by to mohla být reakce na mou prosbu, tak jsem za nimi vyrazil. Pořád mi ukazovaly směr až mne dovedly k rozcestníku Pod Růžkem. Tam mne ještě obklopily a já ucítil takové mravenčení. A pak se rozlétly na všechny strany do lesa a zmizely. Tohle hořící bioplyn vážně nebyl.“
Podle pověstí se bludičky chovají mile k těm, kdo je požádá o pomoc a kdo se k nim chová uctivě. Kdo je ale uráží, či jim dává najevo neúctu, to prý zavedou do močálu kde utone.
Co je na tom všem pravdy?
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
