Únavový syndrom patří mezi civilizační choroby, které dokážou vážně znepříjemnit život a někdy ho i zcela ochromit. Toto onemocnění, odborně označované jako chronický únavový syndrom (CFS) nebo myalgická encefalomyelitida (ME), je komplexní nemocí, jejímž hlavním projevem je dlouhodobá a nevysvětlitelná únava. Ta výrazně omezuje každodenní aktivity a nezlepšuje se ani po odpočinku.
Za hlavní příznak se považuje únava trvající alespoň šest měsíců, spojená s výrazným poklesem fyzické i psychické výkonnosti. Typickým znakem je také zhoršení stavu po fyzické či psychické námaze, často se zpožděním, které může trvat několik dní i týdnů. K dalším častým projevům patří takzvaná mozková mlha – tedy potíže s pamětí, soustředěním a celkovými kognitivními schopnostmi. Nemocní se potýkají i s poruchami spánku, nespavostí, častým buzením a pocitem, že spánek nepřináší odpočinek. Přidávají se bolesti svalů a kloubů, celková malátnost, bolesti hlavy, bolest v krku, citlivé lymfatické uzliny, problémy s termoregulací, závratě, deprese a úzkosti.
Chronický únavový syndrom bývá často zaměňován za depresi či poruchy spánku, protože některé projevy se překrývají. Rozdíly jsou však podstatné. U deprese je hlavním znakem nedostatek motivace, zájmu a radosti z činností, přičemž pacient cítí bezcennost a vinu. U CFS naopak nechybí vůle něco dělat, ale fyzická síla nestačí. Typické tělesné projevy, jako jsou bolesti svalů a zhoršení po námaze, se u deprese nevyskytují. Poruchy spánku zase způsobují únavu především kvůli nekvalitnímu nebo příliš krátkému spánku. Pokud se spánek zlepší, většinou dojde i k ústupu příznaků. U CFS však únava přetrvává i po dlouhém spánku a pacient se ráno necítí odpočatý.
Příčiny této nemoci nejsou dosud jasně vysvětlené. Často onemocnění spustí virová infekce, například mononukleóza nebo covid-19, roli ale mohou hrát i dlouhodobý stres, genetické předpoklady či změny imunity. Nejčastěji se CFS objevuje u žen ve věku třiceti až čtyřiceti let, ale postihnout může i muže a děti.
Diagnostika chronického únavového syndromu je složitá. Lékaři ji staví především na klinických příznacích a na vyloučení jiných nemocí, které by mohly únavu vysvětlit. Základem je pečlivá anamnéza, sledování délky, intenzity a dopadu únavy na běžné aktivity. Obvyklým kritériem je trvání obtíží alespoň šest měsíců s tím, že nemoc snižuje schopnost fungovat minimálně o polovinu. Dále se provádějí fyzikální vyšetření a laboratorní testy, aby se vyloučila například anémie, endokrinní poruchy, infekce, autoimunitní či nádorová onemocnění. Diagnostika často zahrnuje i posouzení psychického stavu, protože, jak jsme již řekli, deprese a úzkosti mohou působit velmi podobně. Neexistuje však žádný specifický laboratorní test, takže CFS je stanovováno vylučovací metodou, a to může trvat i několik let.
Léčba chronického únavového syndromu je zatím převážně symptomatická. Nemocní se učí upravovat denní režim, střídat aktivitu s odpočinkem a přizpůsobit tempo životu s nemocí. Podávají se léky proti bolesti, přípravky na nespavost či antidepresiva, které pomáhají zmírnit doprovodné projevy. Podpora imunity a někdy i alternativní metody, například akupunktura, mohou přinést úlevu.
Důsledky tohoto onemocnění jsou závažné. Chronický únavový syndrom totiž výrazně omezuje pracovní i společenský život nemocných a návrat k plnému zdraví je často obtížný, někdy nemožný. Přestože se objevují nové vědecké poznatky, které potvrzují biologický základ tohoto onemocnění, ve společnosti stále existuje sklon jeho závažnost zpochybňovat. Pro pacienty je to dvojí břemeno – nejen fyzická nemoc, ale i nepochopení okolí.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier