Vše se mění a vyvíjí. Něco vniká a jiné zaniká. Je to tak po celou dobu existence Vesmíru. Pokud dnes vystoupáme na místo zvané Kalvárie či Hrádek u obce Libochovany, najdeme zde jen louku ve tvaru kapky ohraničenou lesem. Místo, kde se kromě zvířat prohání jen vítr. Přesto to tak nebylo vždy. Stojíme na místě, kde svého času bylo velmi významné sídliště.

Jak dlouho zde hradiště bylo, se dnes neví. Místo bylo osídleno již v mladší době bronzové lidem lužické kultury, dále pak pozdní době halštatské až do raného středověku, alespoň jak se dá usuzovat z archeologických nálezů. Menší množství artefaktů pochází i z dob neolitu nebo eneolitu a doby laténské. Na místě byly nalezeny i doklady o slovanském osídlení, ale ty můžeme datovat právě do toho raného středověku.

Celkově má toto hradiště zajímavé uspořádání. Akropole, tedy střed hradiště, byl na na Tříkřížovém vrchu, kde se patrně odehrávaly i náboženské obřady, soudě podle nálezů řady bronzových předmětů a zbraní v Labi přímo pod skalním ostrohem, kam byly tyto vzácnosti vhozeny, jako oběti bohům. Zde byl tedy i základ původního osídlení, které se postupně rozrůstalo směrem na sever.

Věc, která zůstává nevyjasněna, je mohutná fortifikace místa. Kdo toto hradiště navštíví, uvidí nejprve příkop, za ním menší val. Pak následuje další příkop a mohutný val. Oba valy jsou tvořeny sypanou zeminou s kamením. V době své funkčnosti byly osazeny palisádou a příkopy pravděpodobně byly plné ostrých kůlů. Podle záznamů o nálezech byla tato část hradiště osídlena až v pozdější době. Nikdo ale neví, jak je opevnění staré. Stejný styl totiž můžeme najít na Štěpánovské hoře, kde jsou patrné zbytky podobného hradiště z období štítarské kultury (štítarská kultura je archeologická kultura z pozdní doby bronzové, zhruba z let 950–800 př. n. l. Navazuje na knovízskou kulturu. Někdy je štítarská kultura považována za vývojové období knovízské kultury, od které se však v některých rysech liší. Štítarská kultura byla patrně sociálně diferencovanější než knovízská, navíc se změnil způsob pohřbívání: od žárového se přešlo k pohřbům těl vybavených zbraněmi či náčelnickými atributy. Ze štítarské kultury se vyvinula kultura bylanská. Své jméno získala podle vesnice Štítary u Kolína, kde byl okolo roku 1895 objeven kostrový dvojhrob z pozdní doby bronzové. Pochování dvou osob v jednom hrobě bylo v době bronzové neobvyklé, navíc v hrobě bylo nalezeno i šestnáct keramických nádob, takže byla dle Štítar pojmenována celá kultura), což by značilo, že horní část hradiště existovala již dávno před tím, než se zde usídlili Slované a že ti jen využili původní opevněné místo a původní osídlení vlastně nerozšiřovali, jak se původně smýšlelo a původní hradiště z doby bronzové nebylo soustředěno jen na Tříkřížový vrch.

K tomuto místo se vztahuje jedna domněnka. V dobách po smrti vladyky Sáma do zmínek o knížeti Mojmírovi z roku 833 n.l. nejsou o Českém území žádné zprávy. Krom jediné.

Francký král Karel Veliký v roce 791 – 803 po porážce a zničení Avarských nájezdníků rozhodl expandovat na současné české území.

V roce 805 podniká francké vojsko v údajném počtu 30 000 mužů výpravu od Čech. Cílem bylo podmanit si místní slovanské kmeny a donutit je platit tribut, v podstatě výpalné.

Vojsko mělo být rozdělené do třech proudů, z nichž první složený hlavně ze Sasů, postupoval ze severu přes Krušné hory, které pravděpodobně překročil Nakléřovským průsmykem a pokračoval dále údolím řeky Bíliny k Ohři. Druhé vojsko, které tvořili Bavoři spolu s Burgundy a Alamany pod vedením Adulfa, prefekta Bavorska, a Werinhara, prefekta nově zřízené avarské marky, vniklo do Čech z jihu tradiční Zlatou stezkou přes nynější Strakonice směrem k současné Plzni a dále k Ohři. Třetí a hlavní voj vedený synem Karla Velikého Karlem Mladším přitáhl po takzvané královské cestě od horního Mohanu přes Smrčiny. Všechny tři voje se setkaly na Ohří odkud společně dorazily k hradu Canburg, který se měl nacházet na Labi. Tato pevnost byla obležena a okolí silně popleněno.

Češi proti útočícím franským vojskům zvolili taktiku vyhnutí se boje a spoléhali na to, že se velká armáda nedovede v pleněné zemi dlouhodobě uživit. Karel proto chtěl společnými silami dobýt hradiště Canburg. Jenže ani po 40 dnech bojů se hradiště nevzdalo. Při jedné ze šarvátek měl padnout český kníže Lech, ale není jasné, zda šlo o vlastní jméno, nebo o titul.

Obrana hradu Canburg v podstatě zabránila dalšímu tažení, jelikož Karlova armáda doslova vyjedla okolí, a protože nezbývala ani píce pro koně, byla nucena se vrátit domů.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy