Jihovýchodně od obce Milešov v Českém středohoří leží kopec Ostrý. Jedná se o vrch tvořený čedičovou horninou s příměsí olivínu, hořčíku a železa což způsobuje nazelenalý vzhled místních čedičových skalních útvarů.

Ostrý je cílem návštěvníků, kteří nelení a jsou ochotni si vyšlápnout z Milešova na 553 metrů nad mořem vysoký kopec, nejen pro krásný výhled, ale i díky zřícenině hradu, která zdobí jeho vrchol.

Hrad byl postaven poměrně pozdě a to až za husitských válek. Roku 1433 byl dostavěn Václavem Kaplířem ze Sulevic. Ten tak vybudoval vlastní sídlo, aby nebyl pod jednou střechou se svým bratrem Kerunkem. Václav tak založil další větev rodu psanou z Ostrého.

Kaplířové hrad vlastnili až do roku 1505, kdy byl i s panstvím dán jako věno Martě Kaplířové která se stala manželkou Jindřicha Vencelíka z Vrchovišť.

Hrad potom ale rychle měnil majitele, jelikož se jednalo o již překonané a nepohodlné sídlo. Nějakou dobu jej vlastnili i Valdštejnové. Posledním byl Jan z Valdštejna, pán na tvrzi v Bílém Újezdě. Ten však na hradě nežil a tak byl hrad opuštěn. Jako takový jej koupili Černínové z Chudenic, poté jej vlastnil markrabě Bádenský a nakonec byl připojen k Lovosickému panství.

Hrad samotný měl velmi dobrou polohu a skvělé opevnění. Díky prudkému svahu a skalám byl dokonale chráněn před tehdejšími děly, která se během husitských válek velmi rozmáhala a vytlačovala tak klasické praky a katapulty. Během této neklidné doby poskytovaly místní hradby obyvatelům dostatečnou ochranu a bezpečí. Ovšem nastupující 16. století a s ním přicházející renesance přineslo do kraje nejen mír, ale i jiné nároky na bydlení šlechty, kdy kamenné hrady přestaly vyhovovat. Také opevnění začalo být zastaralé, jelikož se změnilo i vojenství. Rozšířily se palné zbraně a jimi vyzbrojení vojáci nahradili středověké válečníky.

Ke hradu vede stará cesta z Milešova. Těsně pod vrcholem byl vnější obranný val doplnění dřevěnou palisádou a vstupní fortnou. Cesta pak vedla k první věžové bráně. Okolo palisády vedla cesta ke druhé věžové bráně vedle které byla budova, z niž se zachovalo klenuté sklepení. Zde již začínaly kamenné hradby dolního hradu. Odtud vedla cesta ke schodům k poslední třetí bráně, která se dodnes velmi patrná. Za ní byla pak asi malá strážnice, z níž je dodnes patrné okno a i usazení podlahy. Zde návštěvník stojí již v samotném jádře hradu, kde je na východě nad příkrým svahem kuželovitá skála, na níž snad stávala věž. Na západní straně byla hlavní poloválcová věž, která stála na skále nad první branou, kterou tak střežila. Hlavní věž bez oken je nejlépe zachovanou částí hradu. Od ní se stoupalo po schodech v protisměru dále na východ, kde byl hradní palác. Měl nepravidelný obdélníkový půdorys, jehož severovýchodní roh vybíhal patrně v nárožní vížku.

Vrch Ostrý je zajímavý nejen tímto hradem, ale i poli balvanů na úbočích. Dále díky krystalické stavbě čediče jsou zde zajímavé skalní útvary tvořené šestibokými sloupy této sopečné vyvřeliny.

Ačkoliv šlechta hrad opustila, tak dle pověsti se toto místo zalíbilo loupežníkům.

Nedaleko vedla kupecká stezka z Lovosic na kterou bylo z hradu vidět, což se hodilo dvěma bratrům Paškovi a Polemu. Cesta vedla přes horské sedlo kde se stáčela. A to bylo to pravé místo k předení. Zde působila družina obou suchozemských pirátů.

Jedna z pověstí oba bratry vykresluje jako lupiče se sociálním cítěním.

V jedné ze vsí poblíž Ostrého prý žila vdova, která dlužila peníze výběrčímu daní. A tak jí tento úředník se svými pohůnky přišel zabavit poslední věc co ještě měla a to postel. Když výběrčí přišli, našli v posteli ležet nemocné dítě. Když toto viděli, zželelo se jim oné vdovy.

„Je někdo, kdo by tvůj dluh zaplatil?“ zeptali se jí.

„Ne, není. Ale spíše bych našla slitování u loupežníků, než u boháčů,“ odpověděla s pláčem.

V tu chvíli do světnice vstoupil urostlý muž.

„Máš pravdu,“ řekl vdově, položil na stůl zlatou minci a obořil se na výběrčí:

„Chudým násilím berete, aby bohatí byli ještě bohatší. A ty, které loupežníky nazýváte, jsou k chudým milosrdnější než vy.“

Výběrčí zjistili, že dům je obklíčen loupežnickou rotou a že stojí tváří v tvář obávanému zbojníkovi. Ten však měl slitování a propustil je.

Ačkoliv prý oba bratři čas od času pomohli nějakému místnímu chudákovi, tak lovosickým měšťanům leželi velmi v žaludku, jelikož jim kazili obchod. Proto se nakonec uchýlili k oblíbené lsti.

Zvěd loupežníkům nahlásil, že z Lovosic má vyjet řada vozů se vzácným nákladem. Jelikož kupci prý chtěli ušetřit, nenajali si ani moc strážců. To se oběma bratrům líbilo. Počkali si na karavanu na obvyklém místě. Netušili, že zboží ve vozech je živé, má zbraně a vojenský výcvik.

Po krátké bitvě byla rota rozprášena a oba bratři spoutáni.

Místo jejich popravy nese také jejich jméno – Paškapole.

V areálu hradu se prý nachází poklad, který oba bratři nashromáždili. V 18. století se na hradě usídlil jeden zedník, který získal od vrchnosti povolení zde provozovat malý hostinec pro pocestné, kteří se chodili kochat výhledem z hradeb. Celé to byla ale jen zástěrka. Po nocích onen člověk hledal bájné bohatství. Díky němu a jeho následovníkům byl hrad značně poničen, ale poklad ještě nikdo nenašel.

Buď neexistuje, nebo má něco do sebe další pověst a to ta, že ten, kdo hledá poklad z hamižnosti bude mít co dočinění s velkým černým psem s ohnivýma očima, který poklad hlídá. Ostatně tento pes se tu prý zjevuje čas od času o půlnoci a to za úplňku. Je to jen báje, nebo na každé šprochu pravdy trochu?

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy