Vrch Bořeň patří mezi nejvýraznější geologické útvary v České republice a vyniká hned v několika ohledech. Kopec je tvořen fonolitem (znělcem), což je vulkanická hornina. Jedná se o intruzivní těleso, které vzniklo v třetihorách (před 33–35 miliony let) v důsledku neovulkanické činnosti. Fonolitové magma bylo vtlačeno do výplně freatomagmatického kráteru (maar) a vytvořilo výrazný skalní suk.

Hora je díky své odolnosti vůči erozi výrazně vypreparována nad okolní terén. Eroze řeky Bíliny a další přírodní procesy odkryly její masivní těleso, které má téměř kruhový půdorys. Na západní a severozápadní straně se nacházejí unikátní morfologické jevy jako skalní stěny, věže, štíty, sloupy, jehly a kamenná moře.

Bořeň je největším fonolitovým monolitem ve střední Evropě a podle některých zdrojů i největším znělcovým tělesem v Evropě. Jeho objem nad okolním terénem činí přes 13 milionů metrů krychlových. Pro svůj tvar, složení i vznik je tento kopec často přirovnáván k americké Devils Tower. Oba útvary mají podobný sopečný původ a výrazně vystupují nad okolní krajinu. Na Bořni lze pozorovat sloupcovitou odlučnost horniny, což svědčí o rychlém chladnutí lávy v horních částech tělesa. Významné jsou i projevy selektivní eroze a mrazového zvětrávání, které utvářely současnou podobu vrchu.

Bořeň je tedy geologicky výjimečný díky svému vzácnému složení, původu v rámci sopečné činnosti, unikátní morfologii a velikosti, která z něj činí jeden z největších a nejvýraznějších fonolitových útvarů v Evropě.

Hora má velmi zajímavou historii i z hlediska archeologie. Archeologické nálezy v oblasti Bořně odhalily, že toto místo bylo osídleno již v pravěku. Byly zde nalezeny artefakty z období únětické a knovízské kultury, což dokládá přítomnost lidí už v době bronzové a železné. Na jihozápadním svahu Bořně, v nadmořské výšce 330–365 metrů, se nacházelo pravěké výšinné sídliště.

Archeologové datují výšinné sídliště na jižním úbočí Bořně do období knovízské kultury, tedy přibližně mezi lety 1100 až 800 před naším letopočtem. Tato datace vychází především z nálezů charakteristické keramiky a dalších artefaktů, které jsou typické právě pro knovízskou kulturu doby bronzové. Výzkumem byly na lokalitě nalezeny i předměty únětické kultury, což dokládá, že oblast byla osídlena již dříve, ale hlavní fáze osídlení spadá do mladší doby bronzové, konkrétně do období knovízské kultury.

Další významný nález představuje pravěká keramika objevená v Bilanině jeskyni na jižním úbočí vrchu. Tato jeskyně, dlouhá 22 metrů a široká 30–50 centimetrů, sloužila pravděpodobně jako úkryt.

Tyto nálezy potvrzují, že oblast kolem Bořně byla atraktivní pro pravěké obyvatele díky své strategické poloze a přírodním podmínkám. Bořeň tak představuje významné místo nejen z hlediska přírodního, ale i kulturně-historického vývoje regionu.

Tato velmi zajímavá hora je opředena i řadou legend. Nejznámější pověst spojuje vznik jména kopce s postavou Bořeny, manželky legendárního knížete Kroka. Podle této legendy se Bořena po smrti svého muže nemohla smířit s osudem, bloudila zoufalá krajem a nakonec spatřila v dáli vysokou skálu – dnešní Bořeň. Když vystoupila na její vrchol, zahlédla dole v řece šedivou Krokovu hlavu, která se z vody zvedala. V zoufalství se vrhla ze skály dolů, aby se s ním znovu setkala, avšak nalezla smrt. Lidé pak kopec pojmenovali jejím jménem.

Bořeň je v místní magické tradici považován za místo s výjimečnými silami, které symbolizuje „bránu mezi světy“. Podle pověstí se právě na Bořni otevírají skryté poklady a tajemství pouze těm, kdo mají čisté srdce – například na Květnou neděli se prý Bořeň rozevírá a umožňuje nahlédnout do svého podzemního bohatství. Taková místa byla v lidové tradici vždy vnímána jako průsečík viditelného a neviditelného světa, kde se stýkají síly života a smrti, dobra a zla.

Legenda o čarodějnici Bilaně je jednou z nejznámějších pověstí spojených s vrchem Bořeň u Bíliny. Vypráví o krásné dceři bohatého šlechtice jménem Míla, která se zamilovala do chudého panoše. Její otec byl proti tomuto vztahu a mladíka uvěznil. Zoufalá Míla se rozhodla vyhledat pomoc u mocné čarodějnice Bilany, o níž se mezi lidmi povídalo, že žije v jeskyni na Bořni a ovládá magické síly.

Míla se s pomocí společnice v noci vydala na Bořeň a po strastiplné cestě skutečně čarodějnici našla. Bilana, šedivá stařena se zlým pohledem, jí bez větších obtíží dala kouzelný nápoj, který měl změnit otcovu mysl. Míla nalila lektvar svému otci do vína, ten však po jeho požití zemřel. Dívka byla zdrcená a v zoufalství se rozběhla zpět na Bořeň, kde uklouzla a zahynula ve strži.

Legenda dále odhaluje, že čarodějnice Bilana nebyla vždy zlá. Kdysi bývala krásnou dívkou, do níž se zamiloval právě otec Míly. Ten jí však nedodržel slib věrnosti a oženil se s bohatší ženou. Bilana se tak rozhodla pomstít nejen jemu, ale i jeho potomkům prostřednictvím tragického osudu Míly.

Tato pověst podtrhuje magickou a tajemnou povahu vrchu Bořeň, který je v regionu vnímán jako místo s mimořádnou energií a místem, kde se střetává lidský osud s nadpřirozenými silami.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy