Kdo zná příběhy korzárů, pirátů či četl dobrodružnou literaturu, setkal se s názvem Antily. Již v tom názvu je cosi mystického. Co jsou to Antily? Jsou to ostrovy lemující a vymezující Karibské moře. Dělí se na Velké Antily, což jsou velké ostrovy jako Kuba, Hispaniola, Portoriko, Jamajka, a Malé Antily, které tvoří menší ostrovy jako například francouzský Martinik, Guadeloupe nebo britské Montserrat, Anguilla a další ostrovy a ostrůvky. V podstatě k Malým Antilám patří i Barbados, ačkoliv se tento ostrov nachází už v Atlantském oceánu.

Ostrovy mají rozmanitou historii a na jejich území naleznete stopy španělského, anglického, francouzského a nizozemského vlivu, což se odráží v jazyce, kultuře i architektuře. Malé Antily si vysloužily pověst „ostrovů pirátů a plantážníků“ kvůli své bouřlivé historii plné dobrodružství, koloniální nadvlády, pirátského řádění i intenzivního plantážního hospodářství. Proč to tak je? Malé Antily leží na důležité námořní cestě mezi Evropou a americkými koloniemi. Ostrovy byly pro piráty ideálním místem ke skrývání a přepadávání obchodních lodí, které odvážely bohatství do Evropy. V 16.–18. století zde vrcholila doba karibského pirátství. Nadvládu si mezi sebou střídaly koloniální velmoci – Španělé, Britové, Francouzi, Holanďané, Dánové – a chaos umožňoval pirátům působit v širokém rozsahu. Slavným pirátem této oblasti byl například Henry Morgan, ale také François l’Olonnais, Černovous a další. Dodnes zde najdeme staré pevnosti, pověsti o ukrytých pokladech a legendy o dobrodruzích a pirátských posádkách.

Od 17. století zde vznikaly rozsáhlé plantáže cukrové třtiny, tabáku, kávy, kakaa a banánů. Plantáže vlastnili evropští kolonizátoři, na jejichž práci byli závislí otroci dovážení z Afriky. Kvůli velkému rozsahu plantážnictví byli na ostrovy ve velkém počtu deportováni Afričané, a později i pracovníci z Asie. Tito lidé zásadně ovlivnili moderní složení místní populace. Z cukrové třtiny, tradiční plodiny Antil, zde vznikl světoznámý karibský rum. Dodnes jsou některé destilerie v provozu a plantáže stále ovlivňují krajinu a ekonomiku některých ostrovů.

Pojmenování Antily pochází pravděpodobně ze středověkého evropského mýtu o tajemném souostroví jménem Antilia, které se mělo nacházet v Atlantském oceánu „naproti Indii“ – tedy anti-Ilia či anti-India. V evropské kartografii se tento název objevuje již ve 14. století, dávno před objevením Ameriky. Byl to ostrov z pověstí, země sedmi biskupů, útočiště křesťanů prchajících před muslimskou invazí na Pyrenejském poloostrově. Když španělští mořeplavci dorazili do Karibiku, použili toto jméno pro skutečná souostroví, která jako by vystoupila z legend.

Geologicky jsou Antily sopečného a korálového původu. Velké Antily vznikly jako výsledek podsouvání tektonických desek a obsahují staré pevninské jádro. Naproti tomu Malé Antily jsou většinou vulkanického původu (například Svatá Lucie, Dominika či Montserrat), nebo tvořené korálovými útesy a sedimenty (např. Barbados nebo Anguilla). Tato rozmanitost utváří neuvěřitelně pestré prostředí – od strmých sopečných hřebenů po nízké korálové pláže, od srážkových pralesů po polopouště.

Přírodní podmínky zde byly a jsou silně ovlivněny pasáty – stálými větry vanoucími od východu. Právě kvůli nim vzniklo rozlišení na Návětrné a Závětrné ostrovy. Návětrné ostrovy (Windward Islands) leží v jižní části Malých Antil a dostávají přímé zásahy od východních pasátů, přinášejících déšť, což podporuje bujnou vegetaci. Závětrné ostrovy (Leeward Islands) jsou naopak chráněnější a sušší. Pro mořeplavce bylo toto rozlišení zásadní – návětrná strana znamenala boj s větrem, závětrná poskytovala útočiště. I dnes názvy jako Návětrný průliv nebo Zátoka tichého větru nesou v sobě zkušenosti dávných plavců, zapsané do map a míst.

Zvláštní poetiku mají i názvy jednotlivých míst, které odrážejí zrak i srdce námořníků. Například Frigate Bay (Zátoka fregat) na ostrově Saint Kitts – proč právě fregaty? Snad proto, že se tu často skrývaly rychlé lehké válečné lodě této třídy, nebo že zde kotvila některá slavná loď. Možná název pochází od fregatek – mořských ptáků s výrazným zobákem a červeným hrdelním vakem, kteří v oblasti hnízdí a připomínají křikem i letovou siluetou stíhající plachty na horizontu. Odpověď je ztracena mezi legendou a skutečností.

Ještě záhadnější je jméno Silver Bank – stříbrný mělčinový práh severně od Dominikánské republiky. Jedná se o mělké korálové plato skryté pod hladinou, kde se v období ledna až dubna shromažďují keporkaci. Název snad vznikl díky barvě vody, která se tu třpytí jako stříbro, nebo se traduje, že zde ztroskotala španělská galeona vezoucí poklad, a stříbro zde dodnes odpočívá. Piráti, kteří zde působili, si prý předávali pověsti o bohatstvích ukrytých v mořských hlubinách a pojmenování místa to mělo navždy připomenout.

Jsou to právě legendy Antil, co tvoří jejich nejsilnější kouzlo. Zkamenělé lodě na mělčinách, strašidelně tiché zátoky a mapy s vybledlými nápisy jako Isla de los Muertos, Cayo del Diablo, Bahía del Silencio. Ostrovy, které se někdy zjeví, jindy zmizí. Ostrovy kostí – opuštěné, neobydlené, ale zarostlé pralesem, kde v noci hoří světla a vítr přináší šepot hlasů, které tam už dávno neměly být. Jsou to místa, kde prý zakopávali piráti své mrtvé – nebo své poklady.

A pak jsou tu ztracené světy. Ostrov, který na mapě být neměl, ale kapitán Fletcher ho viděl. Zátoka, kde kompas odmítá poslušnost. Mlžná záclona, za níž se rozprostírá Agartha, bájná říše uvnitř Země, kam podle některých legend mířily lodě okultních řádů. Antily totiž nebyly jen kolbištěm mezi korzáry a vojáky, ale i laboratoří duchovních vizí, alchymie a tajných věd.

Nezapomínejme ani na El Dorado – ne město, ale představu. Nový svět byl slibem něčeho lepšího. Zlaté město nebylo třeba stavět z kovu – bylo snem o svobodě, přístavu beze strachu, o životě bez řetězů. Pro uprchlé otroky z plantáží, pro piráty, kteří si zvolili anarchii místo královské poslušnosti, pro snílky a vyhnance – Karibik byl hranicí, za níž se rozprostírala naděje. Místa jako Maroon Town na Jamajce nebo Svatý Eustach sloužily jako útočiště těm, kdo nechtěli být vlastněni. A nebo i nejzkaženější město na světě – Port Royal, které bylo tak prorostlé hříchem, že i ďábel se nad ním zhnusil a město zmizelo z povrchu zemského.

A tak se i dnes může stát, že při západu slunce na palubě staré plachetnice spatříš zelený záblesk. Třeba to není jen optický jev.

„Viděl jste někdy zelený záblesk, pane Gibbsi?“

Slunce se loučí s mořem a na horizontu v jediném okamžiku probleskne smaragdové světlo. Námořníci říkají, že toho, kdo ho spatří, volají mrtví uvěznění v truhle Davyho Jonese. Anebo najde cestu do jiného světa. Takové jsou Antily – nikoliv jen zeměpisný pojem, ale mytický prostor mezi nebem, mořem a snem.

Ať už je skutečný původ názvů jakýkoli, tyto ostrovy vždy přitahovaly nejen conquistadory a obchodníky, ale také snílky, kartografy, básníky i rebely. Dodnes si Antily uchovávají auru tajemna. Každý útes, každá laguna má svůj příběh – zapsaný ve jménu, v písních místních rybářů i ve zdech starých pevností které chránily města před piráty či invazí.

(redakce)

foto: archiv