Je tomu již dávno, co dohřměly výstřely třicetileté války, která by se s trochou nadsázky dala považovat za první světovou válku, jelikož se do ní zapojily nejen takřka všechny státy Evropy, ale odehrávala se i na mořích a zámořských državách.

Tento tragický konflikt, který byl poslední velkou válkou v Evropě s náboženským kontextem, vypukl v Čechách. A mohl dopadnout úplně jinak, jelikož vše mohl změnit jeden člověk. Byl jím hrabě Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic, narozený v roce 1594. Albrecht byl příslušníkem jednoho z nejvýznamnějších šlechtických rodů v českých zemích. Byl také jeho posledním mužským potomkem, a nakonec i hlava rodu, ačkoliv byl nejmladším dítětem svých rodičů, Zikmunda II. Smiřického ze Smiřic z hruboskalské linie rodu a Hedviky Zajícové z Házmburka.

Rodina Smiřických, byla jedna z nejbohatších rodin své doby, která vlastnila rozsáhlá panství v severovýchodních Čechách. Albrecht Jan byl mladý, vzdělaný a energický muž, který se snažil upevnit své postavení mezi českou šlechtou i na evropské scéně. Přestože jeho život skončil předčasně, stihl ovlivnit klíčové historické události své doby.

Rodina Smiřických pocházela ze starého šlechtického rodu, který hrál významnou roli v české politice i kultuře. Albrechtův otec, byl známým podporovatelem protestantských stavů, což ovlivnilo i jeho syna. Albrecht Jan získal výborné vzdělání na evropských univerzitách, což bylo pozoruhodné vzhledem k jeho mladému věku, včetně znalosti několika jazyků, a během svých cest po Evropě se setkával s tehdejšími intelektuálními a politickými elitami. Mimo jiné studoval na univerzitách v Německu a navštívil i Nizozemí, kde navázal kontakty s protestantskou šlechtou. Tyto zkušenosti z něj udělaly výjimečně schopného a informovaného mladého šlechtice, který měl velké ambice.

Na jedné ze svých zahraničních cest v roce 1617 se Albrecht Jan zasnoubil s hraběnkou Emilií Alžbětou z Hanau-Münzbergu, což působilo určité překvapení, jelikož jeho nabídka k sňatku přišla nezvykle, protože se rodiny neznaly a sňatek nebyl dopředu domluven. Nicméně jeho postavení jako jednoho z nejvýznamnějších šlechticů v Čechách brzy vše vyjasnilo.

Emilie Alžběta byla dcerou zesnulého hraběte Filipa Ludvíka II. z Hanau-Münzbergu a Kateřiny Oranžské, která byla dcerou Viléma I. Oranžského, legendárního vůdce nizozemského odboje proti Habsburkům. Spojení s rodem Hanau-Münzberg tak Albrechtu Janovi slibovalo významné diplomatické a politické výhody. Rod Hanau-Münzberg udržoval úzké vazby s Rýnskou Falcí, která hrála klíčovou roli v protestantské alianci. Filip Ludvík II., otec Emilie Alžběty, byl dokonce jedním z námluvčích falckého kurfiřta Fridricha Falckého – budoucího „zimního krále“ – u anglického dvora, kde sjednal Fridrichův sňatek s Alžbětou Stuartovnou.

Tímto sňatkem by Albrecht Jan nejen posílil svou prestiž mezi evropskou protestantskou šlechtou, ale zároveň získal důležité vazby na zahraniční spojence. Bohužel, k plánované svatbě už nedošlo – Albrecht Jan zemřel 18. listopadu 1618, půl roku po pražské defenestraci ve věku pouhých 23 let. Věk, kdy dnes jsou mladí chlapci ještě často dětmi. Tehdy ale byli již muži.

Nedlouho před svou smrtí se Albrecht Jan Smiřický ocitl v centru dění. Jako zástupce protestantské šlechty se účastnil stavovského sněmu, na kterém bylo rozhodnuto o výše zmiňované defenestraci. Tato událost, při níž byli dva katoličtí místodržící a jejich písař vyhozeni z oken Pražského hradu, odstartovala české stavovské povstání proti habsburské katolické nadvládě. Albrecht Jan byl jedním z těch, kdo tento akt nejen schvalovali, ale přímo se jej účastnili.

Defenestrace byla výsledkem dlouhodobého napětí mezi katolickou a protestantskou šlechtou a císařem Matyášem Habsburským, který porušoval Majestát, což byl zákon Rudolfa II o náboženské svobodě. Albrecht Jan se jako přesvědčený protestant postavil na stranu českých stavů, které usilovaly o dodržování těchto právních ediktů. Jeho postavení a bohatství jej činily jedním z klíčových hráčů této doby, o kterém se dokonce uvažovalo, jako o dalším českém králi.

Jeho smrt byla pro protestantskou šlechtu velkou ztrátou, neboť šlo o mladého muže s velkým potenciálem, který mohl výrazně ovlivnit další průběh událostí. Byl schopen totiž tzv. Českou válku dotáhnout do vítězství, jelikož České země na to vojensky měly.

Jeho předčasné úmrtí však znamenalo nejen konec jeho rodové linie, ale také oslabení protestantských sil v českých zemích.

Přestože Albrecht Jan Smiřický zemřel v mladém věku, zanechal po sobě nesmazatelnou stopu v české historii. Jeho účast na defenestraci a jeho diplomatické ambice ukazují, že šlo o muže, který mohl hrát klíčovou roli v české politice i v rámci protestantské Evropy. Jeho příběh je připomínkou nejen turbulentní doby, ve které žil, ale také odvahy a odhodlání, které se staly symbolem českých stavů během stavovského povstání.

(redakce)

foto: wikipedia