Milešovka, známá také jako Královna Českého středohoří je nejvyšší hora Českého středohoří s výškou 837 metrů nad mořem, má fascinující geologickou historii. Říká se, že původní název Milešovky je Donnersberg, neboli Hromová hora. Tento název se traduje od konce třicetileté války, kdy oblast byla v poněmčována. Jenže první písemné doklady k tomuto místu pochází z roku 1521 a že k majetku Václava Kostomlatského z Vřesovic, jemuž patřily mj. i Černčice, patří „les v Milessowske horze… s rybníčkem, kterýž leží pod Milessowskú horú“.
Přestože zápisy mluví až od počátku 16. století, tak archeologický výzkum prokázal, že tuto horu využívali lidí již v dávných dobách. Nálezy neolitických kamenných seker ukazují na přítomnost člověka již v době kamenné. Nálezy z doby bronzové ukazují na to, že hora byla využívána k rituálním potřebám, později v době Keltů se zde nacházelo buď signální místo, nebo opět místo kultovní, popřípadě oboje.
Milešovka byla mylně považován za sopku. Ovšem není tomu tak. Milešovka sice vznikla v období terciérního vulkanismu před zhruba 30 miliony let. Tento proces byl charakterizován výrony magmatu na zemský povrch, což vedlo ke vzniku typické kuželovité formy hory. S postupem času následovala eroze, která odhalila pevnější magmatické horniny a vytvořila dnešní charakteristický tvar Milešovky. Jedná se tedy o tzv. lakolit což je podpovrchové magmatické těleso. Nejčastěji má houbovitý tvar s plochým dnem. Výron magmatu, který vedl ke vzniku lakolitu, usazeniny nad sebou a vytvořil tak klenbu v podobě kopce. Skládá se z magmatu, ztuhlého v malých hloubkách pod povrchem v zemské kůře, vždy má sopouch, někdy také „dajku“ což je žíla která jej spojuje s magmatickým ohniskem.
Geologická struktura Milešovky odhaluje mnoho o vulkanické historii a je cenným příspěvkem k pochopení geologických procesů v České republice.
Tato lokalita je známá svou jedinečnou biodiverzitou a bohatstvím přírodních zajímavostí. Je to jeden z důvodů, proč je Milešovka tak cenná pro vědecký výzkum. Na jejích svazích a vrcholu se totiž nachází množství vzácných rostlinných a živočišných druhů, některé z nich jsou endemické a vyskytují se pouze v této oblasti. Rostlinstvo zahrnuje různé druhy orchidejí a vzácných bylin, zatímco faunu reprezentují některé druhy ptáků, hmyzu a menších savců, které jsou přizpůsobené specifickým podmínkám této oblasti.
Je zde i jedna z nejstarších meteorologických observatoří v Čechách. Patří Ústavu výzkumu fyziky atmosféry a zabývá se sledováním a analýzou meteorologických jevů, včetně studia teplotních trendů, srážek, větru a jiných klimatických faktorů.
Milešovka je díky své poloze a výšce největrnějším místem v České republice jelikož tvoří nejvyšší bod v širém okolí. Ostatní vrcholky Středohoří nejsou dostatečně vysoké a Krušné hory jsou poměrně daleko, navíc její povrch o malé ploše díky malému tření vzduchu o vrchol málo zmírňuje rychlost větru. Průměrná roční rychlost větru činí 8,6 m/s, největrnějšími měsíci jsou listopad a prosinec s 10 m/s , nejméně větrnými květen a srpen se 7,5 m/s. Pouze 8 dní v roce vládne na Milešovce bezvětří. 14. ledna 1967 byla zaznamenána nejvyšší rychlost nárazu větru, kdy překročila horní hranici registrace přístroje, tj. 50 m/s.
Průměrná roční teplota za posledních 100 let činí na Milešovce +5,2 °C. nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou −4,3 °C, nejteplejším červenec s průměrnou teplotou +14,6 °C. Nejvyšší teplotu ( +34,7 °C) na Milešovce naměřili 5. července 1957, absolutně nejnižší 9. února 1956, kdy teploměr ukázal hodnotu −28,3 °C. Zde bývá počátkem srpna s obvyklou průměrnou teplotou okolo + 15 °C Naopak nejchladnějším obdobím je leden s průměrnou teplotou −4,6 °C.
Průměrné roční srážky za období 1905–1994 dosahují na Milešovce 557,0 mm. Nejdeštivějším měsícem je červenec nejsušším únor. Nejsušším byl rok 1933 kdy napršelo 348,3 mm, naopak zase nejvlhčím s 815,4 mm rok 1941.
Výzkum fyziky atmosféry v observatoři poskytuje cenná data pro pochopení globálního klimatu, jeho změn a dopadů. Studie z Milešovky mají významný přínos pro meteorologickou komunitu a přispívají k lepší předpovědi počasí a pochopení klimatických změn.
Milešovka byla vždy oblíbeným místem výletů. Na Milešovku se vydávala celá řada významných a známých osobností jako např. pruský král Bedřich Vilém III., německý spisovatel Heinrich Kleist, Alexander von Humboldt nebo brazilský cestovatel Dekamera, podle něhož je rozhled z Milešovky nejkrásnějším a nejvznešenějším. Netřeba se divit, vždyť ve dnech s výbornou dohledností lze z Milešovky spatřit nejen okolní České středohoří a táhnoucí se pás Krušných hor, ale na východě a severovýchodě také Krkonoše, Jizerské hory a Lužické hory a na jihozápadě také až Český les.
Na vrchol se dá stoupat z několika směrů. Asi nejsnazší cesta je po modré z obce Černčice. Tato stezka směřuje do Velemína přes vrchol Milešovky. Další cesta je červené z Bílky, která je lemovaná novodobými menhiry. Také se dá jít po žluté z průsmyku Paškapole, nebo opět po modré z Velemína. Poslední cesta je po červené v opačném směru a to z Milešova. Není vhodné si s sebou brát kolo, byť horské. Terén u vrcholu je značně kamenitý a patří k poněkud náročnějším. Kdo vydrží a vystoupá na královnu Českého středohoří bude náležitě odměněn již zmiňovaným výhledem a občerstvením.
Díky své poloze byla a i doposud je vrchol Milešovky využíván i armádou. Díky své výšce a poloze poskytuje ideální místo pro umístění vojenských pozorovacích a komunikačních zařízení. V minulosti sloužil vrchol jako důležitý bod pro pozorování a sledování vojenských pohybů, v současnosti je využíván pro potřeby moderní komunikace a monitoringu.
Kdo by chtěl vyrazit na tuto majestátní královnu a necítí se tak úplně v nejlepší fyzické kondici, tak lepší je jít z Černčic nebo z Bílky. Je to kratší cesta bez dlouhého stoupání.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
