Jedna z nejděsivějších pověstí na našem území je „Divoká honba“. Vyskytuje se hlavně v Krušnohoří, ale i na jiných místech, kde jsou lesy dostatečně hluboké a nebezpečné. Když se přízrační lovci ženou lesem není radno v něm přebývat. Kdo se jim připlete do cesty nedožije dlouhé doby.
Jedna ze zpráv o Divoké honbě je například z okolí Merklína v Krušných horách. Onehdy tam místní hajný pozdě v noci čistil svou pušku. Bylo to v prosinci, kdy se údajně Divoká honba objevuje nejčastěji. V ten čas zaslechl, jak se zvedá nebývalý vichr. Otevřel tedy okno, aby se podíval, jaká spoušť hrozí jeho lesu. Spatřil jak vichřice ohýbá koruny stromů a lesem se valí jakýsi temný mrak. A do toho rámusu byl slyšet hřmot jezdecké družiny, štěkání psů, troubení rohů a volání lovců: „Héj, héj!“ V hajném se probudil lovec a zavolal na pozdrav.
Vichr se po chvíli přehnal a vše se uklidnilo a lesy opět prosvítil Měsíc. Lesník dokončil svou práci a šel spát. Jenže v tu chvíli se ozvalo ťukání na okno. Jeho původcem byl nějaký muž, v ruce držel zajíce a podává jej hajném:
„Štval jsi s námi, tedy s námi i jez!“
Hajný ale pojal podezření, že tohle není tak docela v pořádku a zajíce odmítl. Ani okno neotevřel, jelikož mu bylo jasné, že to není bezpečné. Cizí člověk, na samotě…
V té chvíli se lovec divoce zasmál:
„Dobře, že toho zajíce nechceš! Jinak by tě potkalo totéž, co jeho!“ Pak zajíce přetrhl napůl, hodil jej ke dveřím hájovny a zmizel.
Nikdo pořádně neví, o jaké zjevení se jedná. Většina odborníků na dané téma se shoduje, že se družina lovců je tvořena démony z pekel a dalšími zlými bytostmi jako jsou víly, lesní muži a další postavy z pohanských legend. Ale to je křesťanský výklad. Také se říká, že loveckou družinu vede keltský lovec Herne, nebo bůh Cernunnos, či dokonce samotný bůh Odin a jedná se nejen o víly, ale i o bojovníky z Valhally. A kdo prokáže odvahu a statečnost a přidá se k jakkoliv k honbě, stane se součástí oné družiny. Jak to je doopravdy si musí každý zkusit sám. Jestli na to má odvahu. A hlavně štěstí na takové setkání.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
