Ačkoliv se svět díky lidským technologiím stále „zmenšuje“, kamery družic vymazávají bílá místa na mapách, a cestovky nás dnes, pokud na to máme peníze, dopraví takřka kamkoliv, tak stále lze najít místa, která vypadají jako kdysi. Jedním takovým je jeden maličký a nenápadný ostrůvek na rozhraní Karibského a Sargasového moře. Jmenuje se Sombrero a je součástí britského zámořského území Anguilla.
Ostrůvek se nachází 54 kilometrů severozápadně od hlavního ostrova této britské kolonie a zároveň tvoří nejsevernější kus pevné země souostroví Malé Antily. Jeho historie je z velké části velmi podobná jako historie mnoha jiných ostrůvků v oblasti Karibského moře. Ale i ta je zajímavá, alespoň v několika věcech.
Po staletí koloniálních dějin Malých i Velkých Antil o ostrůvek nejevil nikdo zájem. Byl nehostinný, suchý s řídkou vegetací. Možná jen sloužil jako zastávka pirátům, kteří zde třeba chtěli něco ukrýt, nebo potrestat vysazením člena posádky, který se zpronevěřil regulím. Ovšem o tom nejsou žádné dostupné záznamy. A tak prvním takto nedobrovolným „guvernérem ostrova“ jak se takto vysazenému námořníkovi slangově říkalo, byl lodník z anglické brigy Recruit. Loď pod velením kapitána Warwicka Lakea zde operovala v polovině roku 1807 proti francouzským lodím. Tehdy na její palubě došlo k incidentu, kdy mladý lodník Robert Jeffery byl obviněn z krádeže piva z lodních zásob. Kapitán Lake se rozzuřil a nechal nebohé chlapce 13 prosince vysadit na tento pustý ostrov, což se rovnalo rozsudku smrti.
Námořník měl ale štěstí. Několik dní na to zde proplouval americký škuner, který vysazence zachránil. Ale ani kapitán Lake nedostal pochvalu. Když jeho nadřízený admirál sir Alexander Cochrane zjistil, co se stalo, nařídil Lakeovi námořníka zachránit. Ten však už byl tou dobou v Massachusetts, kde se usadil a pracoval jako kovář. Po třech letech se vrátil do vlasti na palubě lodi HMS Thistle. V Anglii prestoupil před válečný soud, který jej odškodnil za neoprávněnou újmu způsobenou kapitánem Lakeem.
Ačkoli ostrov patřil Britům již od roku 1712, kdy jej získali do svého vlivu na základě Utrechtského míru, tak až v roce 1814 a 1825 byl ostrov prozkoumán britskými geology. Ti jistili, že se zde nachází guano. Britská vláda na toto však nijak nereflektovala, čehož využily Spojené státy a na základě svého zákona Guano Act si začali roku 1856 ostrov nárokovat a ve velmi krátké době vytěžili 100 000 tun fosfátu , který sloužil jako hnojivo pro vyčerpanou půdu jižních států zničených občanskou válkou.
Američané sem navezli 200 černošských dělníků z různých karibských ostrovů. Jak bylo ale zvykem, tak se k nim chovali jako k otrokům. Na ostrově vypuklo povstání proti „otrockým sklonům“ bílého amerického superintendenta. Tito dělníci byli svobodní a za svou práci dostávali mzdu. Při vzpouře byl superintendent Snow smrtelně zraněn, a vzbouřenci zabavili ostrov, firemní peníze a veškeré příslušenství co bylo na ostrově.
To už se probudili i pánové v Londýně a tak Britové později zasáhli a požadovali náhradu od Spojených států za okupaci svého území. Konfliktní nároky na ostrov byly vyřešeny ve prospěch Británie v roce 1867.
Ostrůvek Sombrero, leží na trase lodní dopravy z Británie do Jižní a Střední Ameriky v oblasti s mnoha nebezpečími a tak v roce 1848 byla admiralita požádána, aby na něj instalovala maják. 30. června 1859 zde při své první plavbě ztroskotala loď Paramatta společnosti Royal Mail Steam Packet Company na útesu Horseshoe, což vedlo k další žádosti admiralitě. Maják byl poté postaven a poprvé se rozsvítil večer 1. ledna 1868.
Shodou okolností loď Paramatta a maják byly postaveny stejnou loděnicí, Thames Ironworks and Shipbuilding Company , na břehu řeky Lea v Blackwallu v Londýně
Britská vláda pak ostrov pronajímala důlním společnostem k těžbě guana. Ta byla ukončena roku 1890 a fosfátový důl byl opuštěn. Maják přešel pod správu britského ministerstva dopravy, které jej v roce 1931 zcela zrekonstruovalo a zvýšilo jeho výkon.
Dne 20. července 1962, po zkáze způsobené hurikánem Donna, byl uveden do provozu současný maják. Stará věž byla zbořena 28. července 1962. Maják se nachází blízko středu ostrova a dosahuje výšky téměř 51 m nad hladinou moře. Upozorňuje lodě proplouvající z Atlantského oceánu do Karibského moře průchodem Anegada.
V roce 2002 byl maják plně automatizován, a tak jediný obyvatel ostrova (jeho strážce) ostrov opustil. Jedinými návštěvníky jsou příležitostní rybáři, biologové zabývající se terénními pracemi a příležitostné potápěčské skupiny navštěvující ostrov pro jeho zajímavá místa pro potápění a postapokalyptický povrch. Ostrov je od roku 2018 označen jako chráněná Ramsarská lokalita.
Jak je vidno, ostrov je jen pro drsné a nezhýčkané cestovatele. Ale pokud někdo najde odvahu sem doplout, jelikož jinak se sem dostat nelze, najde místo s poměrně bohatou historií a možná i již zmiňovaný pirátský poklad. Jde už je o to, využít buď možnost domluvy s rybáři z Anguilly, nebo třeba se domluvit s kapitánem jachty, který má dostatečně dobrodružnou povahu a případného návštěvníka sem zaveze. A nebo využít služeb charterových společností buď na Britských Panenských ostrovech, nebo na Anguille, které na ostrov se svými loděmi často zajíždějí. Ale asi nejlepší varianta je sednout za kormidlo své plachetnice a doplout sem. Ale je to jen výzva pro dobrodruhy. Nejsou zde totiž žádné hotely, mariny a ni jiné vymoženosti pro pohodlné cestovatele.
Samozřejmě že vstupní formality si je potřeba zjistit na velvyslanectví Spojeného království, jelikož se stále jedná o britské území.
(redakce)
foto: internet
