Nic nejitří lidskou zvědavost tolik jako existence bájné Atlantidy. Existovala? Kde se nacházela? Proč zanikla? Nečeká podobný osud i nás?

Jediným zdrojem informací o této zemi je Platón, který uvádí, že Atlantida se nacházela za Héraklovými sloupy (Gibraltarský průliv) a zanikla někdy kolem roku 9600 př.n.l. Atlantida měla být velice úrodná a hustě zalidněná země. Hlavní město měřilo na obvodu 3000 krát 2000 stadií, okolo centrálního chrámového pahorku byly vystavěny tři soustředné kruhové vodní kanály spojené s mořem, které sloužily jako přístav. Duchovním centrem Atlantidy byl Poseidónův chrám uprostřed města.

Jako stavební materiál sloužil přírodní kámen, který se zde vyskytoval v bílé, černé a červené barvě. V Atlantidě byly dva prameny, jeden s horkou a druhý se studenou vodou. Díky tomu bylo možné zřídit pro všechny vrstvy obyvatelstva početné lázně. Vzkvétal také obchod s dalšími vyspělými civilizacemi v zahraničí.

Podle řeckých zdrojů byla Atlantida královstvím samotného Poseidona. Tomu odpovídala nejen poloha, ale hlavně vyspělost.

Atlantiďané měli disponovat nevídanými technickými prostředky, které odpovídají spíše technice 21. století než středomořské době bronzové.

Přestože Platón označuje polohu Atlantidy na tehdejší dobu poměrně přesně, přesto někteří badatelé ji umisťuji do Egypta. Atlantida je popisována jako země která je politicky stabilní, nedějí se tam žádné přírodní katastrofy, moře na ni neútočí. Navíc tam mají prastaré písmo. Ovšem něco je špatně. V době Platóna Egypt existoval. Nezanikl. Řecká civilizace s Egyptem byla ve styku, takže je jasné, že nilská civilizace není Poseidovo království za Heraklovými sloupy. Platón byl myslitel, vědec, vzdělanec. Ne naivní hlupák.

Odpověď co byla Atlantida a proč zanikla by nám mohly dát staré mýty. Jen je potřeba je vnímat komplexně, jelikož starověký svět byl zřejmě daleko více globalizovaný, než si myslíme.

Už v dávných dobách Sumerové označovali Mars jako zelenou a ne rudou planetu. Proč? Měli jiné zprávy, nebo viděli něco jiného než my dnes?

Prastaré legendy mluví o lidech a civilizacích, které byly řízené bohy. Tyto legendy znali i Sumerové a další dávné civilizace. Ale pojďme na začátek a to je u Marsu, který měl být zelený.

Podle těchto dávných příběhů měla mít sluneční soustava o jednu planetu navíc. Měla se jmenovat Maldek a nacházela se mezi Marsem a Jupiterem. Pokud se čtenář podívá na rozmístění drah planet Sluneční soustavy, zjistí, že v této oblasti je velká mezera v současné době vyplněná pásmem asteroid. Tyto balvany mají být pozůstatkem oné planety, a obíhají po její původní dráze. V sumerských zápisech stojí, že na Maldeku a Marsu sídlili bohové, kteří mezi sebou vedli válku. Zmínky o válkách bohů nemají jen Sumerové. I staří Germáni popisují ve svých mýtech konflikt Ásů a Vanů dvou božských skupin, nebo ras. V této válce byl Maldek zničen, ale byl zničen i Mars. Známky války jsou na Marsu vidět doposud. Jižní polokoule je plná kráterů, které astronomové označují jako meteorické (v době rozsáhlého meteorického bombardování planet sluneční soustavy měl ale Mars již hustou atmosféru, která by jej chránila stejně jako chránila a chrání Zemi). Martské bombardování přišlo daleko později a zasáhlo jen jižní polokouli. Na tento rozpor poukázal i americký fyzik John Brandenburg. Co se stalo s obyvateli Marsu legenda nepopisuje. Možná zahynuli všichni, nebo někam přesídlili.

Obyvatelé Maldeku, kteří přežili zničení vlastního světa se měli uchýlit na Zemi, kde založili své království Atlantidu. Ovšem nebyli jediní. Země měla být v té době kolonizována ještě další rasou, která měla osídlit východní Asii a části Oceánie.

Celý svět je plný legend o bozích, kteří používají létající stroje a magickou sílu. Jsou to jen výmysly? Stejné u všech někdejších lidí, nebo jsou to vzpomínky na reálné události a technologie které tehdejší Pozemšťané prostě nedokázali pochopit?

Je celkem možné, že odkazy na války bohů nejsou ale zprávou o válce mezi Marsem a Maldekem, ale o střetnutí mezi Atlantiďany a onou další mimozemskou rasou kolonizující východní oblasti Země.

V indických eposech se zmiňuje použití ohnivých střel, které spalovaly vše v širém okolí. Při jejich použití se ti, co byli blízko výbuchu vypařili, na vzdálenějších vojácích se tavila zbroj a ti co byli nejdále se museli jít rychle umýt, nebo onemocněli záhadnými chorobami. Toto líčení události v Eposu o Gilgamešovi popisuje cosi co připomíná jaderný útok. Dokonce tomu odpovídají i nálezy koster, jejichž radioaktivita i po tisíciletích překračuje mnohonásobně limity snesitelné životem.

Teď se malinko vrátíme k Marsu, kde byly objeveny izotopy radioaktivního Stroncia. Jak se tam vzaly nikdo nedokáže vysvětlit. Tyto izotopy totiž vznikají při jaderných reakcích. Navíc červená barva Marsu podle dr. Brandenburga prý dokazuje, že na jeho povrchu došlo k jaderným explozím. Svědčí o tom i velká koncentrace xenonu-129 v martské atmosféře, která byla zaznamenána i na Zemi vždy po pokusném jaderném výbuchu. Největší množství xenonu-129 bylo naměřeno v roce 1986 po černobylské katastrofě.

Už jsem si řekli, že zprávy o válce bohů jsou zaznamenány po celém světě. Stejně jako o jejich přítomnosti a technologiích, které bychom my dnes již dokázali pochopit, jen si nějak nechceme připustit, že tyto záznamy by mohly být pravdivé. Pokud by si toto široká akademická obec připustila, bylo by zřejmě nutné zrevidovat řadu vědeckých teorií a přiznat si, že byly mylné. A to by znamenalo přepsat učebnice a dějiny světa.

Rozvinuté civilizace Atlantidy a východoasijské Lemurie se navzájem zničily ve velké globální válce. Říká se, že jejich obyvatelé ale nezanikli. Jejich geny totiž nosíme my. Antlantiďanů Evropané a Lemuranu Asiaté. To by také mohla být odpověď na otázku, kde se tu Evropané vzali, když jejich DNA nemá nikde ve světě obdoby. Ani základ.

My se dnes nacházíme ve velmi podobné situaci jako tito dávní lidé. Také harašíme zbraněmi strašlivé síly a navzájem na sebe ceníme zuby. Možná by neškodilo si vzít ponaučení a výzkum zaměřit na skutečné poznání historie Země bez ohledu na pohodlnost či nepohodlnost objevených skutečností. Ale to je už na akademické obci, jestli bude ochotna si přiznat, že se třeba i celá staletí věda mýlila. A nebo také ne a vše je to jen báje. Ale máme tu jistotu? 

(redakce)

foto: archiv