Letní slunovrat je astronomický okamžik, kdy Slunce dosáhne svého nejsevernějšího bodu na obloze, což na severní polokouli znamená nejdelší den a nejkratší noc v roce. Tento jev obvykle nastává 20. nebo 21. června, v roce 2025 přesně 21. června ve 4:42 SELČ.
Letní slunovrat zároveň znamená začátek astronomického léta. V tento den je Slunce na obloze nejvýše, paprsky dopadají nejpřímočařeji a po tomto vrcholu se dny začnou postupně zkracovat.
Délka dne při letním slunovratu závisí na zeměpisné šířce; například v Praze trvá světlo přibližně 16 hodin, což je výrazně více než rovníkových 12 hodin.
Symbolicky letní slunovrat představuje vrchol světla, životní síly, plodnosti a růstu. V mnoha kulturách byl a je tento čas spojen s rituály vděčnosti, obnovy a oslavou přírodních cyklů, často s ohněm, bylinami a vodou.
Rozdíl mezi letním a zimním slunovratem spočívá v délce dne a výšce Slunce na obloze: zatímco letní slunovrat přináší nejdelší den a začátek léta, zimní slunovrat je nejkratším dnem a začátkem zimy.
Letní slunovrat není pevně vázán na konkrétní den kvůli rozdílu mezi kalendářním rokem a oběhem Země kolem Slunce, což způsobuje, že datum může kolísat mezi 19. a 22. červnem, ale nejčastěji připadá na 20. nebo 21. června.
Datum slunovratu je proměnlivé kvůli rozdílu mezi délkou kalendářního roku (365 nebo 366 dní) a skutečnou dobou, za kterou Země oběhne Slunce (přibližně 365 dní, 5 hodin a 49 minut). Tento rozdíl způsobuje, že slunovrat se každý rok posouvá o několik hodin a může nastat 20., 21. a zřídka i 22. června. Přestupné roky pak tento posun částečně korigují, což vede k dalším změnám v datu a čase slunovratu.
Tato proměnlivost ovlivňuje i oslavy slunovratu, protože tradiční rituály a svátky bývají spojeny s konkrétním časem a datem, které se v průběhu let mírně mění. Přestože datum kolísá, oslavy zůstávají pevně spjaty s astronomickým jevem a jeho symbolikou – vítáním nejdelšího dne, vrcholu světla a začátku léta. Různé kultury proto slaví slunovrat v období kolem 20.–21. června, často s rituály spojenými s ohněm, bylinami, vodou a vděčností za plodnost a životní sílu. Například Keltové zapalovali posvátné hranice a kutáleli hořící kola, aby napodobili pohyb Slunce.
Celkově tedy proměnlivé datum slunovratu znamená, že oslavy se mohou mírně lišit v přesném termínu, ale význam a tradice zůstávají konzistentní, reflektující cykly přírody a lidské propojení s nimi.
Letní slunovrat je svátkem Slunce a plodnosti. Byla to doba, kdy zlátlo obilí, kdy se obětovalo přírodním silám jako dík za úrodu. Oslavy vždy začínaly západem Slunce, kdy vlastně končil starý den a začínal nový. Je to vyvrcholení roku, jelikož Slunce má plnou sílu. Oslavy a rituály byly zaměřeny právě na toto. V tento den vrcholí magická moc, kterou Slunce dává. Příroda, lesy, vodstva i louky vyzařují energii, neviditelné a tajemné světlo, vše oplývá tajemnými silami bohů. Podvědomě, navzdory civilizačním tlakům, ji stále vnímáme, jelikož je to způsob, jak s námi bohové a duchovní bytosti komunikují.
Proto je dobré si na ně vzpomenout a obdarovat je. Každý živel totiž žije a má svou duchovní podstatu. Tyto duchy známe z pohádek, kde se zprávy o nich uchovaly, ale lidé dříve ctili duchy země, větru, vody i ohně. Bohužel jsme na ně zapomněli a myslíme si, že nám živly musí sloužit. Nemusí a někdy nám dávají najevo, že už mají naší neúcty dost. Studánky, potůčky, stromy, skály, vítr i ohýnek, u kterého si opékáme uzenky, mají své duchy. Říkalo se jim víly, permoníci, gnómové, salamandři či ohniváci. Dříve jim lidé dávali drobné dárky v podobě kousků jídla, trochy vína či piva, med, mléko nebo koláče. Prostě se s nimi dělili o plody své práce a dary země.
O slunovratu je také období, kdy můžeme vnímat záblesky jiných světů. Bohové jsou nám ochotni dát své dary v podobě pokladů ducha. Můžeme mít krásné duchovní zážitky, pokud budeme ve správnou dobu na správném místě.
V rámci koloběhu roku byl tento den rovněž vyhrazen svatbám. Počítalo se se silou magické moci Slunce, a proto byla tato noc nabitá erotikou. Šlo o to, aby novomanželka přišla do jiného stavu. Dítě by se pak narodilo na jaře a mělo větší šanci přežít než to, které by se narodilo na podzim. Následná zima nesla s sebou strádání, což znamenalo smrt.
Redakce
foto: Miroslav Neumaier – tvojepribehy.cz
