Laterální plavební kanál Mělník–Vraňany je umělý průplav ve Středočeském kraji, spojující Vltavu u Vraňan s Labem u Mělníka. Jeho délka je přibližně 10,1 km a byl postaven v letech 1902–1905. Hlavním účelem kanálu je umožnit velkým říčním lodím bezpečnou a klidnou plavbu, čímž se vyhýbají nebezpečným peřejím na Vltavě před soutokem s Labem.
Kanál začíná u Vraňanského jezu s vorovou propustí a vede podél levého břehu Vltavy přes obce Vraňany, Lužec nad Vltavou, Chramostek, Zelčín a Vrbno až do Hořína, kde se nachází dvoukomorové zdymadlo překonávající více než osmimetrový rozdíl hladin. Toto zdymadlo je technickou památkou a rozděluje kanál na horní a dolní část.
Plavba tímto kanálem je velmi klidná díky jeho technickým parametrům. Horní část (Vraňany–Hořín) má šířku 18–36 m, délku přes 6 km a hloubku 2,4–3 m. Pro bezpečnou plavbu obsahuje čtyři obratiště a sedm mostů. Provoz velkých lodí je jednosměrný a řízen světelnou signalizací. Dolní část (Hořín–Mělník) má šířku 18–40 m, délku cca 860 m a minimální hloubku 2,5 m.
V letech 2019–2021 proběhla rekonstrukce mostů přes kanál, aby mohly projíždět lodě s nástavbami až 7 m nad hladinou, což umožní přístup velkých turistických lodí až do Prahy. Příkladem je loď Princess Elbe, jedna z krás plavících se po našich vodách.
Kromě plavební funkce je kanál využíván i pro vodní turistiku a závody ve veslování na dlouhé trati. Na Vraňanském jezu byla v letech 2004–2006 vybudována malá vodní elektrárna s Kaplanovou turbínou o výkonu 2,75 MW.
Celý kanál, včetně zdymadla a přemostění, je kulturní a technickou památkou, která se dochovala téměř v původní podobě a patří k významným technickým dílům své doby v České republice.
Vzhledem k tomu, že se jedná o kulturně technickou památku, je třeba zmínit i jeho technické zajímavosti. Například dvoulodní konstrukce kanálu: má lichoběžníkový profil s šířkou dna cca 18,4 m a hloubkou vody 2,4 až 3 m v horní části a minimální hloubkou 2,5 m v dolní části. Kanál je dimenzován pro lodě do 700 tun (70 m dlouhé, 10 m široké, ponor 1,8 m).
Zajímavé je také samotné zdymadlo Hořín, technická památka složená ze dvou plavebních komor vedle sebe (rozměry 137 × 20 m a 73 × 11 m), které překonávají více než osmimetrový rozdíl hladin.
Na samotném kanálu je osm mostů, z nichž některé byly modernizovány na zdvižné s elektrohydraulickým pohonem a čtveřicí hydraulických válců, což umožňuje podjezdnou výšku až 7 m právě pro průjezd velkých lodí s nástavbami.
Moderní řídicí systém umožňuje plynulé ovládání zdvižných mostů a plavebních komor, včetně kontinuálního snímání hladiny vody a bezpečnostních mechanismů zabraňujících deformacím mostních konstrukcí při zdvihu.
V letech 2004–2006 zde byla vybudována vodní elektrárna s Kaplanovou turbínou o výkonu 2,75 MW, která využívá průtok vody v rámci plavebního díla.
Tyto technické prvky dohromady umožňují efektivní a bezpečnou plavbu nejen velkých nákladních i osobních lodí, zajišťují překonání výškových rozdílů a přispívají k ekologické dopravě po vodě v oblasti soutoku Vltavy a Labe.
Stavba kanálu začala v roce 1902. Tehdy došlo k vykopání dolního kanálu pro lodní dopravu do hloubky 1 m pod dolní hladinu vody, dokončení stavebních jam pro plavební komory v Hoříně, vykopání rozšířeného koryta kanálu v úseku km 1,9 až 9,0 a vybagrování kanálu ve Vraňanech. Zároveň začala výstavba Vraňanského jezu s vorovou propustí, odkud kanál začíná.
V letech 1902–1905 proběhla výstavba samotného kanálu v délce přes 10 km, včetně vyzdění břehů a dna, postavení osmi mostů přes kanál a vybudování dvoukomorového zdymadla u Hořína.
září 1905 byl komplex vodních děl Vraňany–Hořín slavnostně uveden do provozu.
Tyto etapy umožnily splavnění Vltavy u jejího ústí do Labe a vytvoření bezpečné plavební cesty pro velké říční lodě, čímž významně přispěly k rozvoji vodní dopravy v regionu.
Už naši předkové věděli, že
hlavní ekologické benefity plavebních kanálů spočívají v podpoře ekologičtější dopravy a v ochraně vodního režimu a krajiny. Tyto přínosy však bývají často zpochybňovány některými ekologickými hnutími, jejichž financování je nejasné. Není tajemstvím, že velké finanční dary těmto organizacím často poskytují silní přepravci, pro něž by levná vodní doprava znamenala ekonomické ztráty.
Plavební kanály však mohou přispět ke snížení emisí skleníkových plynů a znečištění, pokud umožní přesun části nákladní dopravy ze silnic a železnic na vodní cestu, která je energeticky efektivnější. Některé kanály jsou součástí kompenzačních opatření, například vypouštění plavebního kanálu Troja je spojeno s opatřeními na zlepšení kvality vody v Praze.
Na druhou stranu, výstavba nových kanálů může mít negativní dopady na přírodu – například rozšíření nepůvodních druhů rostlin, vysoušení krajiny a pokles hladiny podzemních vod, pokud je projekt realizován neuváženě.
Historie však ukazuje, že plavební kanály mohou udržovat vodní režim a být využívány k řízení průtoků, což může mít pozitivní vliv na krajinu a vodní ekosystémy, pokud jsou správně spravovány.
V širším kontextu ekologického zemědělství v okolí vodních toků, které často souvisejí s kanály, se ukazuje, že přechod na ekologické hospodaření přináší významné benefity pro kvalitu vody a půdy, což má pozitivní dopad i na okolní kanálové systémy.
Celkově tedy hlavní ekologické benefity plavebních kanálů spočívají v podpoře udržitelné vodní dopravy a ochraně vodních režimů, pokud jsou budovány s citem pro krajinu a místní specifika.
Plavba Hořínským kanálem je nezapomenutelným zážitkem. Loď se totiž pohybuje pomalu, na rozdíl od auta či vlaku. Máme proto čas sledovat okolí a všímat si detailů, které bychom při rychlé jízdě neměli šanci postřehnout.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy.cz
