Pražské povstání, které vypuklo 5. května 1945, bylo vyvrcholením odporu českého obyvatelstva proti nacistické okupaci. Barikády, rozhlasové výzvy i boje v ulicích se staly symbolem odvahy v posledních dnech války.

Dne 5. května si připomínáme vypuknutí Pražského povstání. V těchto dnech na konci války propukl masivní ozbrojený odpor na území Protektorátu Čechy a Morava proti německým okupantům. Vyvrcholením byl ozbrojený boj v Praze, kde Česká národní rada vydala prohlášení o konci protektorátu a o převzetí vládní i výkonné moci. Nejprve probíhaly demonstrace, které brzy přerostly v otevřený odpor. Podnětem se stalo usnesení protektorátní vlády z předchozího dne, které zrušilo nařízení týkající se dvojjazyčného úřadování a dvojjazyčných nápisů. Zrušen byl také německý zákaz vyvěšování československých vlajek. Na základě tohoto pokynu byly na úředních budovách vyvěšeny československé vlajky a úřadovalo se pouze v českém jazyce.

Téhož dne začali lidé na mnoha místech v Praze odstraňovat nenáviděné německé nápisy a cedule, vyvěšovali české vlajky a městem se šířilo nadšení. Snaha ministerského předsedy protektorátní vlády R. Bienerta o vyhlášení Českomoravské republiky neměla smysl. Vládou vyslaná policejní jednotka, která měla převzít rozhlas do českých rukou, narazila na odpor německých vojáků. Došlo k boji, což vedlo k vysílání rozhlasu s výzvou o pomoc. Bienert se později pokusil zprávu o převzetí moci vyhlásit v pražském rozhlase, avšak byl zatčen pražským Národním výborem, který ho předal České národní radě (ČNR).

Před polednem hlásil městský pouliční rozhlas:

„Českoslovenští občané: Hitlerovo Německo je rozdrceno. Třetí říše přestala existovat! Pryč s válkou! Všichni ihned zastavte práci! Nikdo nesuďte, nikdo nesmíte trestat, ať Čecha nebo Němce — na to jsou lidové soudy. Varujeme všechny Němce před jakýmkoli zakročením. Česká policie, české četnictvo, vládní vojsko a jiné útvary uposlechnou bezpodmínečně pokynů Národních výborů. Kdo tak neučiní, je zbabělec a zrádce! Stojíme neochvějně za československou vládou!“

V poledne předal pražský primátor Alois Říha vedení magistrátu do rukou zástupců Národního výboru Praha. ČNR odpoledne zformulovala vlastní prohlášení o konci protektorátu:

„Lide český! ČNR jako představitelka revolučního hnutí českého lidu a jako zmocněnec vlády v Košicích ujímá se dnešním dnem moci vládní a výkonné na území Čech, Moravy a Slezska. Pod údery hrdinných spojeneckých armád a aktivního odporu českého lidu zanikl tzv. ‚Protektorát Čechy a Morava‘, který nám byl Němci vnucen. Tím zanikla veškerá správní moc vykonávaná protektorátní vládou a německými úřady.“

Německá okupační správa však toto vyhlášení ignorovala a němečtí vojáci zahájili střelbu do lidí, kteří se protivili okupační správě, vyvěšovali československé vlajky a likvidovali německé nápisy. Vysílání pražského rozhlasu se pod tíhou událostí změnilo ve výzvu k boji:

„Voláme českou policii, četnictvo a ozbrojené jednotky! Pomozte Československému rozhlasu ve Schwerinově třídě, kde čeští lidé bojují o jeho záchranu! Vchod z Balbínovy ulice je úplně volný!“

Vzhledem k německé vojenské i zbraňové převaze vyrostly po Praze tisíce barikád. Do bojů na straně povstalců se zapojily i oddíly Ruské osvobozenecké armády (ROA) pod vedením generála Buňačenka, které disponovaly těžkou výzbrojí. Zda v těchto vojácích, kteří předtím zradili svou vlast a sloužili Němcům, došlo k morálnímu obratu, je otázka bez odpovědi. Jejich pomoc však byla v dané chvíli rozhodující a umožnila povstalcům udržet se až do příchodu sovětských vojsk.

Německým jednotkám v Praze veleli generál pěchoty Rudolf Toussaint a SS-Gruppenführer Carl von Pückler. Ten udržel malé předmostí na východním břehu Vltavy okolo svého velitelství v budově právnické fakulty Univerzity Karlovy. Odtud koordinoval postup mimopražských německých útvarů a žádal masivní letecké údery zápalnými bombami na povstalecké čtvrti, k nimž však nedošlo kvůli vytížení Luftwaffe bojem se sovětským letectvem.

V noci ze 7. na 8. května se povstalci připravovali na další útoky. ČNR odmítla poskytnout jednotkám generálů Vlasova a Buňačenka ochranu před sovětským vedením, což vedlo k jejich odchodu z Prahy. Tím povstalci ztratili významnou podporu. Němci již věděli, že generál Jodl podepsal v Remeši bezpodmínečnou kapitulaci německé branné moci, která měla vstoupit v platnost 8. května ve 23:01. Maršál Ferdinand Schörner, velitel německých vojsk v Čechách, chápal, že nemá smysl dále bojovat, a snažil se dostat co nejvíce vojáků do amerického zajetí. K tomu ale potřeboval volný průchod Prahou.

V časných ranních hodinách 8. května zahájili Němci mohutný útok na Prahu za použití tanků a pěchoty. Hořela Staroměstská radnice, jejíž novogotické křídlo muselo být po válce strženo. Jednotky SS masakrovaly civilisty. Obránci s úspěchem používali ukořistěné pancéřové pěsti a zničili mnoho tanků. Výsledkem statečného odporu bylo jednání mezi ČNR a německými zástupci, které vedlo k podpisu kapitulace a umožnění volného odchodu německých vojsk a okupačních úřadů z Prahy. Tato dohoda však nebyla respektována jednotkami Waffen-SS, které pokračovaly v boji pod velením von Pücklera.

9. května vjely do Prahy první jednotky Rudé armády a střetly se s vojáky SS. Téhož dne von Pückler předal budovu svého velitelství československým důstojníkům a se zbytky svých jednotek — 6000 mužů z divizí Das Reich a Wallenstein — ustoupil jižně od Prahy. Boje skončily až 12. května u obce Milín.

(redakce)
foto: archiv