Na poslední březnový den přichází výročí narození hudebního génia Johanna Sebastiana Bacha, jehož hudba jakoby přicházela z jiného světa.
Tento velikán se narodil 31. března 1685 v Eisenachu v Durynsku do významné hudební rodiny. Hudební základy získal od svého otce Johanna Ambrosia, který byl městským hudebníkem. Po smrti rodičů (v jeho deseti letech) se o něj staral starší bratr Johann Christoph, jenž ho učil hře na varhany. Již ve svých 15 letech se Bach osamostatnil a živil se jako sopranista v Lüneburgu.
Bachova profesionální dráha začala roku 1703 kdy nastoupil jako varhaník v Arnstadtu. Již v 18 letech svého věku byl pro své schopnosti a genialitu jmenován ředitelem kůru. Následně působil v Mühlhausenu, Výmaru, Köthenu a nakonec v Lipsku, kde strávil posledních 27 let svého života jako kantor chrámu sv. Tomáše a ředitel tamního kůru.
Johann Sebastian Bach byl dvakrát ženatý a měl celkem 20 dětí, z nichž několik se stalo významnými hudebníky (např. Carl Philipp Emanuel Bach). Jeho první manželka Marie Barbara zemřela roku 1720. O rok později se oženil s Annou Magdalenou Wilcke, která byla rovněž hudebně nadaná .
Na sklonku života Bach oslepl kvůli oční chorobě a podstoupil neúspěšnou operaci. Zemřel 28. července 1750 na cévní mozkovou příhodu v Lipsku, kde je pohřben v chrámu sv. Tomáše .
Dílo a význam
Bachovo dílo zahrnuje více než 1 100 kompozic, zahrnujících duchovní kantáty, oratoria, mše, fugy, preludia, koncerty a suity. Jeho hudba představuje vrchol barokního stylu a je považována za syntézu německé polyfonie, italské melodiky a francouzské ornamentiky
Zásadní vliv na tvorbu Johanna Sebastiana Bacha měla italská hudba, zejména během jeho působení ve Výmaru (1708–1717). Bach byl fascinován italským stylem, který se vyznačoval melodickou jasností, dynamickými rytmy a strukturou založenou na kontrastu mezi sólovými nástroji a orchestrem. Tento vliv se projevil v několika klíčových aspektech jeho díla:
1. Transkripce děl italských skladatelů
Bach studoval a transkriboval koncerty italských mistrů, jako byli Antonio Vivaldi, Arcangelo Corelli a Giuseppe Torelli. Tyto transkripce, například Vivaldiho koncerty upravené pro cembalo a varhany (BWV 972–987), mu umožnily pochopit strukturu italských koncertů, zejména jejich využití ritornella (opakujícího se refrénu) a kontrastu mezi sólovými pasážemi a orchestrálními sekcemi.
2. Vliv na formu koncertů
Bach přijal italský model koncertů, kde sólový nástroj střídavě komunikuje s orchestrem. Tento styl se stal základem jeho vlastních koncertů pro cembalo, housle a další nástroje. Například Italský koncert (BWV 971) je příkladem jeho mistrovského zpracování tohoto stylu pro sólový cembalo.
3. Vliv na kantáty
Italská opera a její dramatické prvky ovlivnily strukturu Bachových kantát. Používal formy typu da capo aria (ABA), které zahrnovaly opakování úvodní části s ornamentálními variacemi. Tento přístup mu umožnil rozšířit hudební formy do větších rozměrů, což je patrné například v kantátách jako Nun komm, der Heiden Heiland (BWV 61).
4. Harmonická schémata a motorické rytmy
Bach do své hudby integroval harmonické postupy a rytmickou energii typickou pro italskou hudbu. Tyto prvky obohatily jeho vlastní styl o živost a dramatický výraz, což je patrné jak v jeho instrumentálních dílech, tak ve vokálních skladbách.
5. Syntéza evropských stylů
Bach nejen přejímal prvky italské hudby, ale také je kombinoval s německou polyfonií a francouzskou ornamentikou. Tím vytvořil univerzální hudební jazyk, který je jedním z důvodů jeho trvalého významu pro světovou kulturu.
Italská hudba tedy hrála klíčovou roli v Bachově vývoji jako skladatele, obohacujíce jeho repertoár o nové formy, techniky a estetické principy. Díky této inspiraci se stal mistrem syntézy různých evropských stylů, což dodnes ovlivňuje hudební svět.
Bachovo dílo se během jeho života vyvíjelo v několika klíčových obdobích, která odrážela jeho měnící se pracovní prostředí, vlivy a hudební cíle. Tento vývoj zahrnoval přechod od raných experimentů k mistrovskému ovládnutí barokních forem a syntéze různých stylů.
1. Rané období (Arnstadt a Mühlhausen, 1703–1708)
Bachovy první skladby byly zaměřeny na varhanní hudbu a duchovní kantáty. V této době začal rozvíjet svou schopnost kontrapunktu a harmonické organizace. Mezi jeho rané významné skladby patří Toccata a fuga d moll (BWV 565) a kantáta Gott ist mein König (BWV 71), která byla jeho první publikovanou skladbou
2. Výmarské období (1708–1717)
Ve Výmaru se Bach zaměřil na varhanní hudbu a začal experimentovat s vlivy italských skladatelů, jako byli Vivaldi, Corelli a Torelli. Transkriboval jejich koncerty pro cembalo a varhany, což mu umožnilo osvojit si dramatické rytmy, harmonické schémata a strukturu ritornella. V tomto období vznikla díla jako Orgelbüchlein (Malá kniha pro varhany) a některé z jeho největších preludií a fug
3. Köthenské období (1717–1723)
V Köthenu, kde pracoval jako hudební ředitel u dvora, se Bach věnoval převážně světské hudbě. Vytvořil zde své slavné Braniborské koncerty (BWV 1046–1051), suity pro sólové nástroje, například Suity pro violoncello sólo (BWV 1007–1012), a pedagogické práce jako první knihu Dobře temperovaného klavíru (BWV 846–869). Toto období bylo poznamenáno jeho zájmem o komorní hudbu a systematizaci tonálního systému
4. Lipské období (1723–1750)
Jako kantor chrámu sv. Tomáše v Lipsku se Bach soustředil na duchovní hudbu. Zde vznikla jeho největší vokální díla, jako Matoušovy pašije (BWV 244), Janovy pašije (BWV 245) a Mše h moll (BWV 232). V tomto období také publikoval rozsáhlé sbírky klavírních skladeb, například druhou knihu Dobře temperovaného klavíru. Na sklonku života se více věnoval revizi svých starších skladeb a experimentování s polyfonními strukturami, což je patrné například v Umění fugy (BWV 1080)
5. Hudební vývoj
Jeho hudba postupně dosáhla větší strukturální komplexnosti, emocionální hloubky a univerzality. Bach byl mistrem adaptace starších stylů do modernějších forem, což mu umožnilo vytvořit nadčasová díla.
Bachovo dílo prošlo během jeho života výrazným vývojem od experimentálních počátků k mistrovskému ovládnutí barokních forem. Jeho schopnost syntetizovat různé evropské vlivy z něj učinila jednoho z největších skladatelů v historii hudby.
Hudební přínos
Polyfonie: Bach přivedl k dokonalosti formu fugy a kontrapunktu.
Univerzalita: Jeho hudba spojuje emocionální hloubku s logickou strukturou, což umožňuje posluchači prožít ji jak intuitivně, tak analyticky2.
Inspirace: Bach ovlivnil generace skladatelů od Mozarta po Mendelssohna-Bartholdyho, který inicioval „bachovskou renesanci“ uvedením Matoušových pašijí roku 1829.
Kulturní význam
Bach je označován za „pátého evangelistu“ díky své schopnosti vyjádřit duchovní poselství prostřednictvím hudby. Jeho skladby překračují hranice času i prostoru – jsou hrány po celém světě nejen na koncertních pódiích, ale i při bohoslužbách. Přestože byl ve své době znám spíše jako varhaník a improvizátor než skladatel, dnes je považován za jednoho z největších géniů hudební historie
Na závěr bychom chtěli podotknout, že Johann Sebastian Bach byl nejen vrcholným představitelem barokní hudby, ale také jedním z největších skladatelů všech dob. Jeho dílo symbolizuje harmonii mezi duchovním obsahem a uměleckou formou a zůstává inspirací pro hudebníky i posluchače po celém světě.
(redakce)
foto: Pixabay
