Kat je i dnes slovo ze kterého mrazí. Postavy v kápích třímající meč, nebo sekyru. Zbraně, nebo vlastně nástroje, kterými byla vykonávána spravedlnost. Tedy, občas i jen domnělá, jelikož v dobách středověku a i raného novověku se zločiny moc nevyšetřovaly. Pokud pachatel nebyl chycen při činu, stačilo svědectví důvěryhodné osoby která ukázala prstem, nebo to třeba odskákal první chasník, kterého biřicové chytili poblíž. O přiznání takové osoby se měl postarat právě kat, pokud se onen zadržený člověk nechtěl přiznat dobrovolně.

Kobky městské šatlavy, kde se odehrávaly tyto výslechy budí hrůzu i dnes, natož tehdy. Kamenné zdi nasvícené pochodněmi, stůl kde sedí soudce s rychtářem, což byl de facto policista, a do třetice krevní písař. Místo bylo plné nástrojů „pravdy“ a páchlo vlhkostí, výkaly a krví. A utrpením. Dobré kulisy do ponurého hororu. Jenže tehdy to byla skutečnost a když jste sem dostali, byla to téměř konečná. Soudce položil otázku, zda se přiznáváte ke zločinu ze kterého jste obviněni. Kdo znal co je to tortura, tak se raději doznal, jelikož věděl, že i poprava bude milosrdnější. Kdo ale hájil svou nevinu, pochopil brzy. Kat byl totiž přítomen těmto výslechům, které se děly často v noci. Byl obvykle ukrytý ve stínu a vystoupil až když dostal od soudce pokyn. Nejprve delikventovi popsal co mu bude dělat a jak strašně to bude bolet. Když to nezabralo, tak pro vyslýchaného nastalo peklo.

A snad právě díky auře mučení, krve a smrti byl kat ve středověku a raném novověku postavou, která stála na pomezí zákona a mystiky. Byl vykonavatelem spravedlnosti, ale zároveň i nositelem společenského odsudku. Na jednu stranu byl nezbytnou součástí právního systému – bez kata nebylo možné vykonat rozsudek smrti nebo veřejné mučení. Na druhou stranu byl však považován za člověka nečistého, který měl jen minimum práv a byl vyčleňován na okraj společnosti.

Katovské řemeslo se objevilo jako odpověď na potřebu právně ukotvených a organizovaných trestů. S postupným zaváděním psaných zákonů ve středověku vznikla povinnost vykonávat tresty podle daných pravidel. Kat byl proto v mnoha ohledech více než jen popravčím – byl symbolem zákona a pořádku, přestože ho mnozí lidé vnímali jako krutého vykonavatele smrti.

Kat neměl na výběr, komu jeho meč či oprátka poslouží. Byl jen nástrojem spravedlnosti, který vykonával rozhodnutí soudců a panovníků. Jeho práce však nespočívala pouze v popravách – často byl také pověřen mučením, které mělo přinutit odsouzené k přiznání. Kromě toho se kat staral o veřejnou hygienu, uklízel mrtvá těla, často vykonával úkoly, které byly považovány za nečisté, například likvidaci zvířecích mršin.

Přestože byl kat nutnou součástí společnosti, musel dodržovat přísná pravidla. Byl například povinen žít na okraji města, často ve speciálních domech označených červenou barvou, která symbolizovala krev. Lidé se katům vyhýbali nejen kvůli strachu z jejich práce, ale také kvůli pověrám – věřilo se, že dotyk kata přináší smůlu a jeho pohled může uvrhnout člověka do neštěstí.

Katovské řemeslo tak stálo na hraně respektu a opovržení. Přestože byl kat vykonavatelem spravedlnosti, společnost jej považovala za „nečistého“ – jakoby měl na svých rukou vinu za smrt každého odsouzeného.

Pravidla a povinnosti katů

Katovské řemeslo bylo nejen náročné, ale také přísně regulované. Kat se nemohl stát jen tak někdo – obvykle tuto práci vykonávali členové jedné rodiny, a povolání se dědilo z otce na syna. Když rodina kata neměla mužského dědice, mohl být přijat nový člen, kterého zaškolil zkušený kat. Tím bylo zajištěno, že řemeslo zůstane odborné a přesné – chyby při popravách byly považovány za ostudu a mohly katovi přinést problémy nejen od jeho nadřízených, ale také od veřejnosti.

Kat měl na starosti:

1. Popravy – Ať už šlo o oběšení, stětí, upálení či lámání kolem, kat musel perfektně ovládat různé metody exekuce. Jeho cílem bylo provést popravu efektivně a „čistě“. Příliš dlouhé utrpení odsouzeného bylo vnímáno jako selhání jeho umění, ovšem pokud k tomu nebyl delikvent odsouzen.

2. Mučení – Před popravou měl kat často za úkol získat od obviněného přiznání. Mučení bylo považováno za legitimní metodu vyšetřování, a kat byl zodpovědný za to, aby nevinného člověka nezabil, dokud nebylo přiznání získáno, což se ale moc často nestávalo.

3. Veřejné zostuzení – Kat dohlížel na tresty, jako bylo pranýřování, bičování nebo řezání uší. Tyto tresty byly vykonávány na veřejných místech, aby sloužily jako varování pro ostatní.

4. Údržba popravčích míst – Šibenice, popraviště či kůly na upalování musely být udržovány v pořádku. Kat měl za úkol tato místa připravit a uklidit po každé popravě.

5. Veřejná hygiena – Popravčí často likvidovali těla lidí, kteří zemřeli na infekční choroby, a někdy zvláště tam kde radnice byla lakomá plnili i funkci pohodného tedy se starali o mršiny zvířat, aby se zamezilo šíření nemocí. Bylo to považováno za „nečistou“ práci, kterou jiní lidé odmítali.

6. Exorcismus a pověry – I když se to může zdát zvláštní, v některých případech byli katové povoláváni k „odstraňování zlých duchů“ nebo k vyšetřování magických praktik. Lidé věřili, že kat má díky své blízkosti ke smrti nadpřirozené schopnosti.

Postavení kata ve společnosti

Mistři popravčí byli nezbytní pro fungování středověké spravedlnosti, ale jejich život nebyl snadný. Žili na okraji společnosti, doslova i obrazně. Katovy domy byly často umístěny za městskými hradbami, a on sám měl zakázáno účastnit se mnoha společenských událostí. Jeho rodina byla často izolována a děti katů měly problémy s hledáním partnerů – málokdo chtěl vstoupit do svazku s rodinou spojenou se smrtí.

Přesto se našli lidé, kteří ke katům cítili respekt. Byli to mistři svého řemesla, a jejich práce vyžadovala preciznost, odvahu a pevné nervy. Mnoho katů si dokázalo získat obdiv díky svému umění a nestrannosti. Říkalo se, že dobrý kat je schopen ukončit život bez zbytečného utrpení, což bylo vnímáno jako určitý druh milosrdenství.

Pověry a mýty spojené s katem

Již jsme zmiňovali, že mistři popravčí byli často obestřeni aurou tajemna a strachu. Lidé si o nich vyprávěli různé příběhy a mnohé z nich byly spojeny s pověrami či magií. Kat byl považován za člověka s výjimečnou mocí, ale také za osobu, které je dobré se vyhýbat. Co všechno si o nich lidé mysleli?

1. Katovy ruce přinášejí smrt i uzdravení
   Jedna z nejrozšířenějších pověr byla ta, že dotyk katových rukou má zvláštní sílu. Pokud kat pohladil nemocné dítě nebo přiložil ruku na bolavé místo, věřilo se, že to může pomoci. Na druhou stranu se lidé báli, že katův dotyk přinese smůlu nebo dokonce smrt, pokud by byl nechtěný.

2. Nadpřirozené schopnosti
   Někteří věřili, že kati mají schopnost vidět do budoucnosti nebo že dokáží komunikovat s dušemi mrtvých. Kvůli blízkosti ke smrti se jim přisuzovala zvláštní spojení s posmrtným světem. Kat byl také často povoláván, pokud bylo nutné zničit předmět nebo místo údajně prokleté.

3. Katovy nástroje jako talismany
   Mezi lidmi panovalo přesvědčení, že předměty používané katem – například oprátka, meč nebo dokonce piliny z popraviště – mají magickou moc. Oprátka, na které byl někdo oběšen, měla přinášet štěstí, chránit před nemocemi nebo dokonce přitahovat bohatství. Tyto předměty se proto tajně kradly a používaly v magických rituálech. Rovněž popravčí meč prý dokázal předem určit svou oběť, tím, že když se dotyčný k němu přiblížil, meč se rozkýval, jelikož se hlásil o své právo na krev. Na Rakovnicku prý kat dokázal tuto sudbu obelstít. Podle pověsti do katovny přinesla matka malého chlapce, který měl horečku. Meč se rozkýval, ale kat jím s matčiným dovolením řízl chlapce do prstu. Krůpěj krve se dotkla čepele a meč dostal své. Onen hoch, prý nakonec dožil požehnaného věku. I věhlasný kat Starého města Pražského Jan Mydlář měl podle pověsti podobnou zkušenost a to tehdy, když jej navštívil doktor Jan Jesenius. Muž vědy, lékař, se pověře vysmál.

4. Kat a ďábel
   Kat byl často spojován s ďáblem nebo démony. Někteří lidé věřili, že kat uzavřel smlouvu s temnými silami, aby mohl vykonávat svou práci. Tato pověra byla posilována tím, že kat měl povinnost popravit nejen zločince, ale také osoby obviněné z čarodějnictví.

5. Katovy děti jako prokletí nebo požehnání
   Děti katů byly často stigmatizovány už od narození. Někteří lidé se jim vyhýbali, jiní však věřili, že právě díky spojení s katem mají tyto děti zvláštní ochranu nebo dokonce magické schopnosti.

Slavní kati v historii

1. Jan Mydlář (Praha, 16. století)
   Snad nejznámější český kat všech dob. Jan Mydlář se proslavil tím, že vykonal hromadnou popravu 27 českých pánů na Staroměstském náměstí v roce 1621. Kromě toho byl považován za mistra svého řemesla a jeho život byl obestřen mnoha pověstmi. Říkalo se například, že svou profesi začal vykonávat z nešťastné lásky.

2. Franz Schmidt (Německo, 16. století)
   Franz Schmidt byl kat v německém Norimberku, který si pečlivě vedl deník o všech popravách, kterých se účastnil. Jeho záznamy jsou dnes cenným historickým pramenem o životě a práci kata v 16. století.

3. Charles-Henri Sanson (Francie, 18. století)
   Tento slavný kat byl hlavním vykonavatelem spravedlnosti během Francouzské revoluce. Proslavil se tím, že popravoval gilotinou, včetně krále Ludvíka XVI. a Marie Antoinetty. Sansonova rodina vykonávala katovské řemeslo po několik generací.

Závěr

Dnes se u nás již trest smrti neuplatňuje, tedy alespoň prozatím, a při objasňování zločinu se používají moderní kriminalistické metody. Mučení je dnes považováno za osobní selhání vyšetřovatele. Kata a jeho hrůzné nástroje v našich zeměpisných šířkách již nepotřebujeme. Přesto jsou stále místa kdy byla popraviště a ta jsou pořád opředena temnými pověstmi. Nemáte někdo takové místo poblíž?

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy, pixabay, zbrojířství Jankaj