Je zima, občas sněží a mrzne, jindy prší. Prostě počasí u kterého bychom byli raději zalezlí někde v teple u kamen nebo krbu. NA takovém místě se dá snít. Snít o dobrodružství, o cestách za horizont kde čeká svoboda. Ta svoboda, kdy na nás nikdo nemůže. Žádný nepříjemný šéf v práci, nebo jiný člověk, co vůči nám uplatňuje svou moc.

Ano, řada z nás si řekne, že jsou to jen sny a že něco takového si mohou dovolit jen bohatí lidé. Jenže ono to tak není. Naše cestovatelské články jsou určeny právě těm, co nemají tolik peněz jako ti bohatí. A hlavně těm, co si myslí, že nemají ty možnosti. Máme je ale takřka všichni. Je to jen o způsobu myšlení a hodnotách.

Nedávno jsme zde psali o jednom takovém člověku, co za dobrodružstvím vyrazil. A tak se snažíme popíchnout další lidi. Stačí k tomu málo. Mít třeba někde na Labi či Vltavě plachetnici a nebát se s ní na moře, pokud je na to stavěná. A nebo si takovou loď půjčit. Nemusí to být luxusní drahá jachta. A cíl také nemusí být drahý resort v Karibiku. I když i tam se dá doplout za malé peníze. Je k tomu potřeba jen loď a odvaha. Naše pozvánka je ale na daleko bližší místo. Dokonce leží v EU, takže nejsou potřeba nijaké zvláštní doklady. Jsou to tak trochu pozapomenuté Azorské ostrovy patřící Portugalsku.

Když vyplujete na moře s touhou objevit toto souostroví, nečeká vás jen cíl cesty, ale i samotná plavba, která je dobrodružstvím sama o sobě. Atlantický oceán je místem, kde se propojuje nezkrotná příroda s čistou krásou a svobodou. Pro jachtaře s odvahou a vášní je plavba na Azory výzvou i odměnou.

Plavba nekonečnou modří

Atlantik má mnoho tváří – někdy je klidný jako zrcadlo, jindy burácí vlnami, které vám připomenou, jak malý člověk proti přírodě je. V noci se pod vámi třpytí hvězdy odrážející se na hladině, zatímco kolem vás může občas proplout majestátní velryba nebo hejna delfínů, kteří jako by vás chtěli doprovodit na vaší cestě. A ty okamžiky, kdy se z vln vynoří zářící měsíc, vás doslova pohltí – budete mít pocit, že jste součástí něčeho mnohem většího.

Úsvity a západy slunce nad oceánem

Každý den na moři je jiný. Slunce vychází zpoza horizontu a jeho paprsky barví oceán do zlata, růžova a oranžova. Pohled na probouzející se svět s šálkem kávy v ruce, jen vy a nekonečný oceán, je pocit, který žádný resort na světě nenahradí. A západy slunce? Jsou to okamžiky, kdy se svět na chvíli zastaví. Když se obloha ponoří do temně rudé a poslední paprsky mizí za obzorem, budete vědět, proč jste se na tuto cestu vydali.

Azory: Ráj na konci cesty

Po dnech a nocích na širém moři se na obzoru objeví první zelené siluety. Azorské ostrovy vás přivítají svou bujnou přírodou, klidnými přístavy a přátelskými lidmi. Z přístavu Horta na Faialu můžete sledovat jachtaře z celého světa, kteří stejně jako vy překonali Atlantik. A co vás čeká dál? Sopečná jezera, termální prameny, tajemné jeskyně a vůně místních pokrmů, které se linou z přístavních restaurací.

Ostrovy mají svou historii

Azorské ostrovy, ležící v Atlantském oceánu asi 1 500 km od pobřeží Portugalska, mají fascinující historii. Ostrovy byly zřejmě známé již ve starověku, podle některých teorií se o nich zmiňovali Féničané či Kartáginci. První doložené záznamy o objevení Azor však pocházejí z 15. století, kdy je portugalský princ Jindřich Mořeplavec zahrnul do svých plánů na expanzi portugalské říše. Roku 1427 narazil portugalský mořeplavec Diogo de Silves na ostrov Santa Maria, a postupně byly objeveny i ostatní ostrovy.

Ostrovy byly neobydlené, když je Portugalci objevili, a začali je kolonizovat od roku 1439. První osadníci přicházeli převážně z Portugalska, ale i z jiných částí Evropy. Azory se rychle staly strategickým bodem na cestě mezi Evropou, Amerikou a Afrikou. V 16. a 17. století hrály klíčovou roli v námořním obchodu a byly terčem útoků pirátů i vojenských střetů, například mezi Španělskem a Anglií.

V 19. století došlo k masivní emigraci obyvatelstva Azor do USA, především na východní pobřeží, což souviselo s ekonomickými problémy. Po celé 20. století zůstávaly Azory součástí Portugalska, byť s omezenou autonomií, která byla rozšířena až po karafiátové revoluci v roce 1974. Dnes jsou Azory jednou z autonomních oblastí Portugalska.

Podnebí Azorských ostrovů a geologie

Azorské ostrovy mají subtropické oceánské podnebí, které je ovlivněno jejich polohou v Atlantském oceánu a blízkostí Golfského proudu. Průměrné roční teploty se pohybují mezi 14 °C v zimě a 25 °C v létě. Díky oceánu jsou teplotní rozdíly mezi dnem a nocí, stejně jako mezi létem a zimou, relativně malé.

Dešťové srážky jsou časté, což přispívá k bujné vegetaci a nádherně zeleným krajinám. Nejvíce prší od listopadu do března, zatímco léto bývá sušší. Azorské ostrovy jsou také známé svou proměnlivostí počasí – během jednoho dne můžete zažít slunce, déšť i mlhu.

Azory vznikly díky vulkanické činnosti, která je dodnes patrná na mnoha místech. Ostrovy leží na trojném styku tří tektonických desek – euroasijské, severoamerické a africké. Toto specifické geologické umístění dalo vzniknout devíti hlavním ostrovům, které tvoří Azorské souostroví.

Nejstarší ostrovy, jako například Santa Maria, se začaly formovat před více než 4 miliony let. Naopak nejmladší ostrov, Pico, je starý pouze kolem 300 000 let. Vulkány na Azorech jsou stále aktivní a za posledních 600 let bylo zaznamenáno několik erupcí, například na ostrově Faial v roce 1957.

Vulkanická činnost dodala ostrovům nejen jejich malebnou krajinu s krátery, jezery a lávovými poli, ale také bohatou půdu, která podporuje růst subtropické vegetace. Geotermální aktivita je na ostrovech stále patrná – můžete zde vidět horké prameny, fumaroly a v některých oblastech dokonce tradiční vaření v přírodní páře.

Zajímavosti

• Azory jsou jedním z nejlepších míst na světě pro pozorování velryb a delfínů, díky bohatým vodám Atlantského oceánu.

• Na ostrově Pico se nachází nejvyšší hora Portugalska – sopka Pico s výškou 2 351 metrů.

• Ostrovy jsou známé svou jedinečnou flórou a faunou. Některé druhy ptáků a rostlin jsou endemické, což znamená, že je nenajdete nikde jinde na světě.

Příběhy moře a svobody

Cesta na Azory není jen o dosažení cíle. Je to o návratu k přírodě, ke svobodě, kterou v běžném životě často ztrácíme. Jste sami s větrem, mořem a svou lodí. Každá vlna, každý náklon vás naučí důvěřovat sobě i své plachetnici. A právě ta jednoduchost – žít podle rytmu přírody, být závislý jen na větru a vlastní vůli – je tím, co dělá takovou plavbu nezapomenutelnou.

(redakce)

foto: Pixabay