Blíží se zase zima, venku je nevlídné mlhavé počasí. Pro většinu z nás, kteří mají rádi slunce a teplo nic moc. Proto se tedy pojďme podívat na místo, kde ono listopadové ponuré počasí nehrozí. Místo jak stvořené pro cestovatelské dobrodruhy, amatérské mořeplavce a podobné nadšence.

Ostrůvek Isla Desecheo je malý neobydlený ostrůvek 21 km od západního pobřeží Portorika na severovýchodě průlivu Mona, a 50 km severovýchodně od ostrova Mona. Ostrůvek má přibližný tvar obdélníku s rozlohou 1,53 km². Nejvyšší bod je na hřebenu Cresta del Campamento a dosahuje nadmořské výšky 218 m.

Ostrov je spravován americkým ministerstvem vnitra, americkou službou pro ryby a divokou zvěř jako Desecheo National Wildlife Refuge, jelikož je součástí Portorika

Isla Desecheo nemá žádný známý zdroj vody, jedinou vlhkost zde zajišťují roční srážky v průměru 1020 mm. Nedostatek povrchové vody redukuje místní flóru na trnité keře, malé stromy, plevele a různé kaktusy. Zdejší fauna zahrnuje zase různé druhy mořských ptáků, tři endemické druhy ještěrů ( Pholidoscelis desechensis , Anolis desechensis a Sphaerodactylus levinsi ), byly zde dovezené kozy, krysy a opice ( Macaca mulatta ) zavlečené z Cayo Santiago v roce 1967 jako součást pokusu na adaptaci.

Ostrov objevil Kryštof Kolumbus během své druhé cesty do Nového světa, nicméně jej do map zanesl až v roce 1517 Nuñez Alvarez de Aragón. Ostrov byl neobydlený a ani domorodci jej k ničemu nevyužívali.

Španělé se o ostrov rovněž nezajímali. Absence vody, zvěře a dřevin použitelných k opravám lodí jej činily naprosto nepoužitelným a nezajímavým. Ovšem ne tak pro piráty a později i pašeráky.

Díky tomu, že ostrov byl nezajímavý pro státní moc, přitahoval právě tyto lidi, jelikož je zde nerušily válečné lodi. Dá se předpokládat, že sem možná i nějaká pirátská posádka ukryla část své kořisti. Bohužel, to dnes již nezjistíme, jelikož během druhé světové války až do roku 1952 byl ostrov používán jako střelnice ozbrojených sil Spojených států a od roku 1952 do roku 1964 jej používalo letectvo Spojených států pro výcvik přežití v divoké přírodě. Pokud zde nějaký poklad byl, či stále je, doufejme, že nebyl rozmetán zásahem dělostřeleckého granátu, či letecké pumy.

V roce 1976 byla správa ostrova svěřena americké službě Fish and Wildlife Service a v roce 1983 byl označen jako National Wildlife Refuge.

V roce 2000 získalo označení Marine Reserve a místní vody byly otevřeny rybolovu je povolen do 1,5 námořní míle kolem ostrova.

12. května 2022 se pokusila dostat do Portorika početná skupina nelegálních imigrantů z Haity. Chtěli dosáhnout americké půdy a tak se dostat do Spojených států. Nedaleko Isla Desecheo se jejich loď převrhla. 11 haitských migrantů se utopilo, 31 bylo zachráněno a další byly pohřešováni.

Pokusy s dovezenými druhy zvířat, přeměnění malebného ostrůvku na vojenskou střelnici poškodilo velmi významně zdejší ekosystém a tak na přelomu tisíciletí zde nebyli již prakticky žádní původní mořští ptáci.

V reakci na to v roce 2016 US Fish and Wildlife Service (USFWS), Island Conservation a další klíčoví partneři, včetně Ministerstva zemědělství USA (USDA) a Bell Laboratories a Tomcat, spolupracovali na odstranění invazivních černých krys a opic z ostrova.

O rok později byl ostrov Desecheo prohlášen za prostý invazních druhů. Ekosystém se začal uzdravovat a byly pozorovány i nová hnízda rybáků uzdičkových. Kromě toho bylo nalezeno a zdokumentováno 72 federálně chráněných kaktusů Higo Chumbo, ( Harrisia portoricensis ). V roce 2017 byly pozorovány kaktusy s květy a obrovskými žlutými plody, což je dobré znamení pro celkový reprodukční stav populace těchto rostlin.

Díky nepoškozeným útesům a čisté vodě s běžnou viditelností 30 až 45 m je ostrov Desecheo velmi oblíbeným místem pro milovníky potápění. Přestože je potápění na ostrově povoleno, vnitrozemí ostrova je pro veřejnost uzavřeno kvůli přítomnosti nevybuchlé munice.

Ostrov je zajímavý i pro radioamatéry.

Jako samostatně spravovaná oblast je podle pravidel pro amatérské rádiové vysílání ostrov Desecheo považován za samostatnou „entitu“ pro účely udělování DXCC. Místní volací znak je ITU KP5 (ačkoli tam není žádná trvalá poštovní adresa, Federální komise pro komunikace ve skutečnosti tuto značku neuděluje ). Několik DX expedic se na ostrov vydalo. Fish & Wildlife Service v současné době omezuje takové operace. První schválená DX expedice po patnácti letech byla na ostrově povolena mezi 12. a 26. únorem 2009, čímž bylo uskutečněno 115 787 kontaktů. V americkém Kongresu byly učiněny pokusy umožnit přístup veřejnosti nejen na tento ostrov, ale i na ostrov Navassa, který se nachází mezi Haiti a Jamajkou, ale návrh zákona zatím nebyl schválený.

Z hlediska dovolenkování, není ostrov zajímavý, ale kdo chce vidět čistou a krásnou přírodu, má možnost. Jediný způsob jak se sem dostat je totiž jachta. Ať už půjčená, nebo vlastní. A tak kus odvahy a touha po dobrodružství. Jan je žádoucí se nejprve informovat na příslušných úřadech, nebo minimálně na velvyslanectví USA jaké jsou podmínky vaší přítomnosti na tomto místě a dbát nutné opatrnosti.

(redakce)

foto: Claudio Uribe/Island Conservation