O depresích jistě slyšel nebo četl každý. Řada lidí si myslí, že se jedná jen o špatnou náladu, kterou lze rozptýlit buď nějakou činností, nebo dokonce že na ni stačí okřiknutí, nebo pár facek. Nic není vzdálenějšího pravdě. Deprese je onemocnění, které může ve svém důsledku i zabíjet.

Deprese je vážné duševní onemocnění, které může mít fatální následky, pokud není rozpoznáno a léčeno včas.

Deprese je mnohem víc než jen pocit smutku nebo dočasná skleslost. Je to vážný zdravotní stav, který ovlivňuje miliony lidí po celém světě. Může postihnout kohokoli, bez ohledu na věk, pohlaví nebo sociální postavení. Neřešená deprese může vést k vážným důsledkům, včetně sebevraždy. Tento článek si klade za cíl zvýšit povědomí o depresi, pomoci lidem rozpoznat její příznaky u sebe i u druhých a poskytnout rady, jak na takovou situaci reagovat.

Co je to deprese?

Deprese je komplexní duševní porucha, která se projevuje nejen na psychické, ale i fyzické úrovni. Lidé trpící depresí často pociťují hluboký a trvalý smutek, ztrátu zájmu o aktivity, které dříve přinášely radost, a celkovou únavu. Deprese také často ovlivňuje spánek, chuť k jídlu a schopnost soustředit se. A nejen to.

Své zkušenosti s tímto onemocněním nám svěřili dva čtenáři a to Alena K.z Mostu a Jíří B.z Českých Budějovic.

„Můj mladší bratr trpěl depresemi už do dětství. Naši to nijak neřešili, jelikož nechápali proč by měli. Když to na Martina přišlo, byl apatický, nic ho netěšilo. Na nic neměl chuť. A tím nemyslím jídlo. Máma to vyřešila vždy rázně. Dostal facku, aby měl tedy důvod k té své náladě a zahnala ho k učebnicím. Bráška se tak odnaučil něco doma říkat a své trápení si nechával pro sebe. Někdy se jeho stavům nědivím. Byl to chytrý kluk. A to jej předznamenalo k šikaně, kterou dostával vrchovatě. Ta se tehdy neřešila. Daleko jednodušší ji bylo bagatelizovat a oběť zesměšnit, než něco řešit a trestat agresory. Snažila jsem se bráškovi nějak pomoct, ale co zmohla šestnáctiletá holka jiného, než ho obejmout a pohladit.

Přišla revoluce a my se rozdělili. Já šla na vejšku a Martin na střední. Ve svých stavech psal verše, ale to byly výjevy z pekla. Tak moc trpěl. Dokonce se obrátil i k Bohu. Začal chodit do jedné církve, ale co si budeme povídat. Tam mu ještě více uškodili, jelikož Bůh prý nemá rád takhle negativní lidi. Dalo by se říci, že se i Bůh na Martina vykašlal. To nebylo dobré. Já byla přes týden na koleji, takže jsem bráškovi mohla jen psát a občas i volat. Ale ty dopisy byly takové naše tajemství. Chvíli před maturitou se Martin zamiloval do holky. Jak už to tak s hodnými a chytrými kluky bývá, slečna s ním zametla, vytřela podlahu a udělala z něj úplného idiota. To už bylo na jeho ztýranou duši moc. Těsně před maturitou si Martin vzal život. Až tam došlo jeho onemocnění a hlavně lhostejnost a krutost lidí v jeho okolí. A i Boží.“

Podobně laděný je i dopis od pana Jiřího.

„Lidé často nechápou, že deprese není depka. A věřte že vím o čem mluvím. Když to přijde, je to jako byste jeli vlakem do černého tunelu a věděli, že ten tunel končí smrtí. Nemáte žádnou naději. Nic. Všechno jsou jen řeči lidí, kteří nemají ani potuchu co prožíváte. Všichni myslí, že máte jen blbou náladu, prostě depku. Jenže tohle je něco jiného. Zkuste se někdy klepnout kladívkem do prstu. Bolí to jako čert. To je depka. A pak si představte, že dáte ruku do bucharu a on spustí. Z ruky vám zbyde krvavý cár a vy se s odpuštěním pokálíte bolestí. A to je deprese.

Nejhorší je, když vám někdo v tu chvíli začne dávat rady, že si to nemáte tak brát, že bude vše ok. Že se máte vzchopit a být chlap a já nevím co ještě. Přitom vy nevidíte důvod, jelikož před vámi je jen ten černý tunel, kde je prostě konec. Moje manželka, než práskla dveřmi, tak mi jednou zavolala sanitku. Bylo to tehdy, když se mi v životě podělalo něco hodně důležitého. Chtěl jsem to prostě ukončit. Když jdete od porážky k porážce, od neúspěchu k neúspěchu, kdy dřete jak soumar a výsledek nikde a pak vám nějaký blbec řekne, že to je důsledek vaší lenosti, tak to prostě bouchne.

Přijela doktorka, a hned na mne spustila, že kvůli mne nejsou tam kde je jich potřeba. Nebyl jsem schopný na ní reagovat. Odvezli mne do nemocnice a pak do léčebny. Ne, není o co stát. Pro personál psychiatrie jste jen sebevrah. Slaboch, kterému je potřeba vyprášit kožich. Neznám depresivnější místo, než je léčebna. Takže asi tak.

Zeptali jsem se našeho konzultanta psychologa a mystika PhDr. Jindřicha Kuneše.

„Deprese je velmi problematická věc. Člověku který je postižen atakou deprese můžete prospět jednou jedinou věcí. Buďte s ním. Obejměte jej a dejte mu najevo, že jste tam pro něj. Výtky, bagatelizování a podobné nesmysly nemají místo. Hlavně ty výčitky. To je cesta do pekel. Člověk postižený atakou deprese není schopen racionálního uvažování. Skutečně vidí před sebou tunel beznaděje. Vytýkat mu cokoliv má na něj devastující účinky. Onu paní doktorku bych poslal si zopakovat zápočet z psychologie, nebo ji vyhodil ze zdravotnictví.

Pokud někdo z vašich blízkých trpí touto poruchou a vy jste svědky nástupu ataky, vyvarujte se několika věcí. Výčitky a bagatelizování jsme si již řekli. Křičet, hádat se, vysmívat se, nebo opustit takového člověka, je stejné, jako byste mu dali do ruky nabitou zbraň a řekli ať to jde udělat ven, jelikož nechcete doma uklízet.

Naopak bychom takového člověka měli lehkou, nenásilnou formou zkusit vzít do jiného prostředí, třeba do přírody, pokud to nemáte daleko. Leckdy také pomáhá jemná erotika. Sex je totiž velký stimul, který potlačuje stres. Ale vše musí jít zlehka, ne že se na partnera někdo vrhne jak při wrestlingu. Důležité je zjistit co bývá spouštěčem a odvést pozornost jiným směrem. Pokud totiž záchvat deprese spouští vnější podnět, je naděje, že se podaří vše zvládnout dříve, než přijde vrchol. Ten totiž může být i fatální. Samozřejmě toto vše je nutné dodržovat, pokud partnera milujeme. Pokud se jej chceme zbavit, tak deprese je úplně ideální příležitost. Asi nejlepší postup je pak takový, že se partnerka v takovou chvíli začne svůdně strojit a řekne:

„Drahý, já teď odcházím na večírek s přáteli. Jo, přesně těmi, co tě považují za naprosto neschopného idiota a diví se, že s tebou ještě ztrácím čas. Provaz máš už uvázaný v garáži na tom háku. Tak pa. Já se jdu bavit.“

To co jsem teď řekl je samozřejmě nadsázka, ale tak nějak by to mohlo fungovat ve chvíli kdy si neuvědomujeme závažnost situace. Prostě pokud někdo z vašeho blízkého okolí trpí depresí, je důležité jednat citlivě a s pochopením:

1. Naslouchejte a buďte oporou: Někdy je nejlepší, co můžete udělat, jen poslouchat bez přerušování a nechat druhého vyjádřit své pocity.

2. Nezlehčujte jejich pocity: Vyhýbejte se frázím jako „to přejde“ nebo „musíš být silný“. Deprese není o slabosti nebo lenosti.

3. Nabídněte praktickou pomoc: Pomozte takovému člověku s denními úkoly, doprovodíte jej k lékaři nebo mu pomozte najít odbornou pomoc. Ale tu nenuťte. Lidé v depresi sice neuvažují racionálně, ale nejsou to žádní hlupáci. Leckdy právě naopak. Léčba psychických poruch má u nás pořád punc něčeho stigmatizujícího.

4. Buďte trpěliví: Léčba deprese může být dlouhodobá a náročná, takže je důležité být trpělivý a podporovat postiženého na každém kroku.

A poslední bod je ten nejdůležitější. Pokud si takový člověk pokusí vzít život, nikdy mu neříkejte, že je slaboch. Není. K takovému kroku je potřeba velkého kusu odvahy.“

Pokud má někdo myšlenky na sebevraždu, je to naléhavá situace a je nutné okamžitě vyhledat odbornou pomoc. V České republice je k dispozici mnoho linek pomoci, například Linka důvěry či Krizová intervence. Je důležité nepodceňovat žádný signál, který by mohl naznačovat sebevražedné úmysly.

Redakce

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy