Na dnešní noc, tedy na předvečer svátku Svatého Jana, připadá jedna z nejtajemnějších a nejmagičtějších chvil v roce. Po západu slunce nastává Svatojánská noc. Je to doba, kdy se opět stírají hranice mezi světem naším a světem astrálním. Což je na jednu stranu lákavé, ale také riskantní. Leč o tom až za chvíli. Nejdříve si řekněme historii oslav této chvíle.
Svatojánská noc je spojována se svatým Janem Křtitelem, jehož svátek se slaví 24. června. Podle křesťanské tradice se Jan Křtitel narodil šest měsíců před Ježíšem, což odpovídá letnímu slunovratu, kdy je den nejdelší a noc nejkratší. Svatojánská noc je jedním z aktů křesťanské církve vytvořit vlastní svátek na základech těch původních pohanských. Ale protože jde stále o oslavy slunovratu, což je pohanský svátek, veškeré oslavy vycházejí z pohanských tradic. Jednou z nejznámějších tradic jsou svatojánské ohně. Ohně byly považovány za ochranný prvek proti zlým duchům a čarodějnicím. Lidé kolem nich tančili a zpívali, a někdy přes ně i skákali, aby si zajistili zdraví a štěstí. Popel ze svatojánského ohně měl také ochranné a léčivé účinky a byl rozptýlen na polích pro zajištění bohaté úrody. Ovšem tomuto rituálu předcházely očistné koupele v přírodní vodě, kdy tato koupel měla odstranit nemoci.
Svatojánká noc je hodně spojena s bylinami. Jedna z nejromantičtějších a nejmystičtějších legend Svatojánské noci je hledání květu kapradí. Podle pověsti kapradí kvete pouze během této noci a jeho květ má magické vlastnosti. Ten, kdo najde květ kapradí, získá schopnost rozumět řeči zvířat, odhalit ukryté poklady a získat věčnou moudrost a štěstí. I když toto je řazeno mezi pohádky, tak se říká, že bylinky nasbírané o této noci mají největší účinek, jelikož jsou nasycené magickou mocí slunce a života. Tyto bylinky měly magickou moc. Nejen že chránily úrodu proti škůdcům, ale i pomáhaly rozmnožit majetek, jelikož krávy více dojily a mléko bylo prvotřídní na výrobu dalších produktů. Úroda na polích zlátla a zrno bylo velké a zdravé.
Svátek letního Slunovratu byl vždy spojen s plodností. Podle pohanského koloběhu roku to byl čas, kdy se uzavíraly svatby a o rituální slunovratové noci docházelo k milostnému spojení novomanželů. A aby došlo k početí, používala se opět magická moc bylin. Nejinak je tomu i o noci Svatojánské. Dívky pletly z bylin věnce a ty pouštěly po vodě. Věnec který odplul ukazoval na vdavky. Pokud si dívka vložila svatojánské bylinky pod polštář, v jejím snu se jí zjevil budoucí ženich.
Sbírání bylinek měla svá pravidla, jelikož se jednalo v podstatě o magický rituál. Květin muselo být devět druhů. Patřila mezi ně třezalka, pelyněk, kapradí, mydlice lékařská, chrpa, mateřídouška, devětsil, řebříček, heřmánek. Mohly být i jiné, ale muselo jich být prostě devět. Devítka je silné magické číslo, jelikož je trojnásobek tří. Tři runy dávaly největší sílu, a devítka je v runové numerologii číslo nejvyššího vzývání těchto božských symbolů. Stejně tak je brána trojka jako číslo Boží trojice. To je už na každém z nás, jak to bude chápat.
Svatojánská noc je opět jedna z nocí, kdy se země otvírá a skřítci (duchové země) ukazují svá bohatství a jsou ochotní se o ně podělit.
Toto souvisí i s prolnutím světů. Hranice mezi světem živých a tím co obývají duchovní bytosti je někdy velmi dobře prostupná. S tím přicházejí nejen mnohá krásná setkání s bytostmi která známe z pohádek, ale i s těmi co známe z hororů.
Na nočních toulkách se tedy můžeme setkat třeba s krásnou vílou, která, pokud se k ní budeme chovat s úctou a laskavostí, nám toto oplatí a podělí nás nevšedním zážitkem, ovšem můžeme potkat i něco jiného. Třeba rusalku, nebo i jinou bytost z astrálního světa. Samozřejmě že to nebude uprostřed města. Pro taková setkání musíme jít tam, kde je taková, byť malá šance. A to je někde hluboko v přírodě, třeba u vody. Tam je naděje.
Zlá místa ale přitahují zase to zlé. Právě tohle je jeden z důvodů, proč bychom měli znát svou krajinu a vědět co se kde dělo. Krajina má totiž energetickou paměť. O tom jsme psali zde
A naši dávní dědové a babičky toto věděli, proto se vyhýbali popravištím, temným hvozdům s močály a místům vražd a krvavých událostí.
Asi mezi nejkrásnější události noci Svatojánské jsou svatojánské mušky. Když se poštěstí a můžeme v tento mystický čas jít do přírody, tak máme šanci vidět v lese poletující světýlka. Někdy jen ojedinělá, ale čas od času jich jsou desítky, či stovky. A to je teprve podívaná, která nenechá chladným snad nikoho. Je to Světluška větší (Lampyris noctiluca), lidově nazývaná svatojánská muška. Tento brouček je známý především svojí schopností vyzařovat ze svého těla zelenkavé světlo. Toto světlo může světluška vlastní vůlí spustit nebo zhasnout, pomocí regulace kyslíku. Samečci oproti samičkám mohou létat. Dospělí jedinci žijí velmi krátce a brzy po páření umírají. Proto si snažme tuto podívanou dopřát.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy
