Hrad Kamýk je jedno z mnoha magických míst naší země. Název hradu je staročeské slovo pro skálu. Tento gotický hrad byl založen na počátku 14. století, kdy jej postavil na pokyn krále Jana Lucemburského Jindřich Kamýk z Pokratic. Hrad sloužil jako významné strážní a správní centrum v regionu, kdy zde bylo vybíráno clo od kupců plavících se po Labi. Odtud také pochází první písemná zmínka z roku 1319, kdy král udělil Jindřichovi hrad a jeho okolí v léno.

Hrad byl postaven, pravděpodobně na místě staršího opevnění, ale od začátku koncipován jako gotická pevnost s výraznými prvky obranné architektury. Typickými rysy hradu byly mohutné hradby, věže a obytné paláce. V průběhu staletí byl hrad několikrát přestavován a rozšiřován, což se odrazilo i na jeho architektonickém vzhledu. Řada okolností svědčí o tom, že vesnice Kamýk a opevněný vrch nad ní stály již před rokem 1319. Jde o poměrně pravidelné uspořádání orné plochy hovořící o organizované výměře plužiny daleko staršího data. Dokladem jsou také nálezy mincí a to na hradě v podobě vaku naplněného mincemi zvanými brakteáty které byly zavedeny do českého měnového systému v r. 1210 Přemyslem Otakarem I. Dalším nálezem bylo vyorání 40 kusů denárů knížete Jindřicha Břetislava, Přemysla Otakara I. a moravského Konráda Oty datovatelných do let 1189-1210, pod hradem.

V držení hradů a vesnice se do dnešních časů vystřídala řada majitelů, Před r. 1319 byl hrad i ves v majetku panovníka. V 2 pol. 14 stol. statek vyplatil císař Karel IV. a přenechal jej Zajícům z Házmburka. V době husitské revoluce byl Kamýk ovládnut husitským hejtmanem Hynkem Valdštejnským z Valdštejna, poté odpůrci Kalicha Janem Smiřickým se Smiřic a Zikmundem Děčínským z Vartenberka. V roce 1431 prodal Mikuláš Zajíc z Házmburka hrad Vilémovi z Konic. Ten byl držitelem statku do r. 1478, kdy na základě jeho odkazu z r. 1468 převzal Kamýk, bratranec Petr Klučovský ze Lstiboře. Jeho potomci vlastnili hrad se vsí a dalšími statky příštích 150 let a přijali jméno Kamýcký ze Lstiboře. Obnovené zřízení zemské z r. 1627 přinutilo Jana Jiřího Kamýckého ze Lstiboře k prodeji svého majetku a k opuštění země, jelikož byl odmítl přejít na katolickou víru.

Přestože šlechta v období renesance přesidlovala na daleko pohodlnější zámky, byl v polovině 16. století rozšířen, ale po vpádu saských vojsk v roce 1632 byl vydrancován a zničen.

Hlavní hradní stavbou byla pětiboká obytná věž na vrcholu čedičového suku, která byla opevněna hradbou. Základem hradu byl tedy „donžon“ jak se říkalo prvním kamenným hradům, které se skládaly v podstatě jen z obytné věže. Později byly při renesanční přestavbě přistavěny obytné budovy, ze kterých se na jižní straně dochovala zeď se zbytky tří částečně dochovaných obdélníkových oken. K hradu se váže tragická pověst o dceři hradního pána.

Majitelům hradu se narodilo dlouho očekávané dítě. Podle pověsti to byla dcera krásná jako obrázek Zanedlouho na to, jak to tehdy často bývalo, matka dítěte zemřela a tak se rytíř se ze zoufalství uzavřel s dcerkou před světem ve zdech hradu. Svůj život věnoval pouze své dceři, kterou nesmírně miloval. Dívka rostla do krásy a lidé v podhradí jí začali říkat Růže z Kamýku.
V kraji bylo mnoho rytířů, kteří by se ji rádi viděli jako svou paní. Leč dívka měla příliš vysoké nároky a tak žádný z nápadníků u ní neuspěl. Mezi odmítnutými byl i pán ze Žernoseckého hradu. Jenže tady padla kosa na kámen, jelikož tento rytíř měl být Templářem. Odmítnutí si vzal osobně a jal se kout pomstu. Proto se rozhodl, že si dívku vezme násilím. Jeho muži se v přestrojení ukryli v blízkosti hradu a čekali na vhodnou příležitost.
Ta nastala, jakmile dívka vzdálila z dohledu stráží, při vycházce do sadu. Templářovi zbrojnoši ji odvlekli do Žernosecké tvrze. Dívka byla hledána v širém okolí, ale zbytečně. I její otec se připojil k pátrání v přestrojení za potulného pěvce. Projížděl okolní hrady a tvrze a prosil jejich pány, aby mu vydali jedinou dceru. Avšak nikdo o ní nevěděl, nikdo ho nemohl utěšit.
Po bezvýsledném pátrání se vrátil do svého kraje. Zašel do kaple v Žernosekách, aby tam prosil Boha o pomoc. Při modlitbě v šeru kaple však zaslechl tichý pláč. Strnule naslouchal a poznal hlas své pohřešované dcery, která byla za živa pohřbena v kryptě oné kaple.
Rychle se vrátil na Kamýk, sebral svůj zbrojný lid a v noci pak zaútočil na templářovu tvrz. Po jejím dobytí rytíř vpadl do krypty, aby zachránil své dítě. Tam však již našel svou dceru mrtvou.
Kamýcký pán ve svém spravedlivém hněvu a pomstě vyplenili hrad a rozbořili jej do základů. V jeho troskách tak zůstala Kamýcká růže pohřbena. Leč její duch se údajně dodnes toulá po hradě Kamýce a jeho blízkém okolí. Kdo ví co stále hledá.

Tato smutná pověst má jednu vadu na kráse. Tento motiv pověsti se vyskytuje i v legendě o vzniku rodu Doupovců z Doupova. Ale kdo ví?

S Kamýkem jsou také spojeny Tři kříže na skále nad městečkem Velké Žernoseky. Říká se, že z této skály skočily tři dívky, které byly zamilované do pána na Kamýce. Do kterého už ale pověst neuvádí. Dívky se soužily nešťastnou láskou, kterou nakonec ukončily ve vlnách řeky Labe.

Poslední pověst zmiňuje i ďábla. Dodnes je prý na hradě kámen, kde je obtisklé jeho kopyto. Říká se, že pod tímto kamenem měl čert své doupě a tam měl ukrytý poklad. Kdo dokázal tento kámen najít v době, kdy se v kostele četly pašije, tak nalezl ďáblův pelech opuštěný, jelikož čert se před pašijemi musel ukrýt do pekla. Mohl si tedy nabrat z jeho peněz. Ale běda tomu, kdo chtěl více než potřeboval. Obvykle se tam takový člověk zdržel déle a to byl jeho konec, jelikož čert se vrátil a hamižného zloděje stáhl do pekla.

Dnes je hrad Kamýk významnou kulturní památkou, která láká turisty svou historií a krásnými výhledy na okolní krajinu. Bohužel jsou vnitřní prostory hradu nepřístupné, ale i tak výlet sem stojí za to. A třeba se najde nějaký odvážlivec co potká mrtvou Kamýckou růži a zjistí, co jí vlastně pořád drží tady. A třeba jí pomůže odejít tam, kde má už dávno být. Třeba…

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – tvoje příběhy