Už od loňského léta jezdí mezi Litoměřicemi a Terezínem lodní linka. Je na ní nasazena loď Skalka která pojme dvanáct osob.
Loď vyplouvá vždy v celou hodinu z přístaviště malých plavidel vedle Lodního náměstí. Tak jsme s naší redakcí využili příležitosti a svezli se. Stálo to za to.
Nalodili jsme se, ukázali jízdenky DÚK (doprava ústeckého kraje) a s odbíjením věžních hodin kapitán odvázal loď a zamířil na řeku.
Skalka nejprve přepluje Labe, zamíří pod Tyršův most, kde vpluje na Ohři. Zde začíná ta skutečná podívaná, tedy pokud za ni někdo nepovažuje vlny a vítr. I to jsme totiž zažili a s lodí to pěkně házelo. Ovšem kapitán si věděl rady, takže jsme v klidu dopluli na výše zmíněnou Ohři.
Dolní Ohře mezi Terezínem a soutokem s Labem je místy taková „Amazonka“ v malém. Bujná vegetace lemuje její břehy a ukrývá spoustu života. Hned na přivítanou jsme mohli spatřit samici morčáka velkého, což je taková zvláštní kachna se šošolkou na zátylku. Tahle ale za sebou měla spoustu malinkých dětiček. Jako další zde byla husice nilská a dvě volavky.
Plavba pokračovala dál a brzy jsme zahlédli věž Terezínského kostela. To jsme byli asi v polovině cesty. Kapitán nás upozornil i na výskyt vzácného ledňáčka říčního, takže oči na stopkách. Je ale pravda, že ledňáček je velice rychlý ptáček, takže se okolo nás skutečně mihl.
Minuli jsme pietní místo pro 22 000 obětí terezínského ghetta, jejichž popel zde Němci nařídili v listopadu 1944 vhodit do řeky Ohře. Dnes se zde nachází pietní místo s pamětní deskou a pomníkem se sochou truchlící ženy a plastikou symbolizující urnu a naše loď se přiblížila ke svému cíli. U hradební zdi terezínské pevnosti je malé přístaviště. Kapitán už ubral plyn a motor lodi jen „bublal“. Skalka se pomalu prodírala proudem řeky až zastavila skoro se strojovou přesností u mola. Zbývalo loď již jen vyvázat a cestující mohou bezpečně vystoupit.
Jaké to je se takto plavit celý den jsme se zeptali našeho kapitána.
„Tak je to krásná práce. Pořád je na co se dívat. Je tu spousta života a vzácných ptáků. To jste ostatně viděli sami. Je sice pravda, že teď moc lidí není, jelikož je chladno, ale loni jsem musel občas i někoho nechat na břehu.“
Samozřejmě, že nás zajímá proč? Byli ti lidé neslušní? Zlobili kapitána?
„To samozřejmě ne. Ale Skalka je malé plavidlo a to má kapacitu dvanáct lidí. Takže jedenáct jich vzít mohu. Já jsem ten dvanáctý. Takže když přijde větší skupina, nemohu je vzít všechny. Na to je zákon. Ale lidé jsou celkem chápaví a je jim jasné, že nebudu jednat protiprávně. Ostatně jde o jejich bezpečí.“
Zajímalo nás, zda tu pan kapitán zažil i něco hodně vzrušujícího.
„No, piráti tu nejsou, žraloci také ne. Akorát občas jsou konflikty s některými rybáři, kteří nedokážou pochopit, že řeka není jen jejich a že já potřebuji prostor na proplutí. Někdy si přijdu jak na slalomové dráze, kdy musím kličkovat mezi nataženými návnadami. A to je leckdy velmi těžké, zvláště když vezete plnou loď.
Zajímaví bývají i někteří lidé, co je vezu. Onehdy tu jedna paní ztratila drahý mobilní telefon, jelikož byla neopatrná. A jiný pán tu půjčil svému tříletému synovi na hraní klíčky od auta. Varoval jsem ho, že to není dobrý nápad. Pán se jen usmál mé obavě, která se ale vzápětí naplnila. Dítě hodilo klíčky do řeky. Takže raději dnes upozorňuji, že mobily ani klíče neplavou,“ dodává kapitán se smíchem.
Neodolali jsme a stejnou cestou se také vrátili do Litoměřic. I to totiž stálo za to, zvláště když se loď blíží k Litoměřicím.
Pro úplnost pro naše čtenáře dodáváme, že loď Skalka vyplouvá každý den poprvé v 9:00 z Litoměřic, a pak každou hodinu. Naposledy v 17:00.
Z Terezína vyplouvá vždy v půl. To znamená poprvé v 9:30 a naposledy v 17:30. Jízdné stojí 20 Kč pro dospělého, ale platí zde jízdenky a průkazky DÚK. Jediný den kdy Skalka nepluje je pondělí.
Vřele tuto plavbu doporučujeme.
(redakce)
foto: Michaela Procházková
