Člověk si připadá jako když letí pár metrů nad zemí mezi stromy. O čem to mluvíme? O jízdě lanovou dráhou na Komáří vížku. Tento technický skvost se nachází v Teplickém okrese a to konkrétně v městě Krupka. Sedačková lanová dráha Bohosudov – Kněžiště vede z Bohosudova na Komáří vížku, což je jedno z dominantních míst Krušných hor. Visutá dráha byla zprovozněna v roce 1952 a jedná se tak po dvou-úsekové dráze na Sněžku, která již bohužel neexistuje, o druhou nejstarší provozovanou visutou lanovou dráhu v Česku a zároveň jde o nejdelší osobní lanovku u nás a ve střední Evropě.
Aby lanovka dobře fungovala a byla bezpečná, tak se každý týden kontroluje zavěšení sedaček, závlačky a šrouby.
Tato lanovka existuje sedmdesát jedna let a za tu dobu odvezla víc jak pět a půl milionu lidí. Kdo neodolá, zažije nevšední výlet. Obsluha usadí pasažéra do sedačky a po rozsvícení signálu, že je čas, vyšle sedačku na dráhu. Rachot napínacích mechanismů vystřídá ticho a návštěvník se vznáší mezi stromy a může sledovat svět z pohledu ptáků. Čeká jej 2348 metrů dlouhá jízda, kterou urazí přibližně za 15 minut. Jak se sedačka pohybuje, místy je jen doslova desítky centimetrů nad zemí, jinde i třeba zhruba 20 metrů. Můžeme nerušeně sledovat střídání lesních porostů a hledět na zvěř, pokud se nějaká v dohledu vyskytne.
Po překonání hřebenu v dálce objeví Komáří vížka. Sedačka s pasažérem projíždí Horní Krupkou a pomalu se blížím k horní stanici. Lesy ustupují horským loukám a i z chladného ovzduší je poznat že je člověk na horách. Jako monumenty lidské činnosti se zjevují veliké vrtule elektráren, stojící na pláních, které se otvírají jako jeden z posledních pohledů ze sedačky. V tu chvíli sedačka vjíždí do horní stanice a velebné ticho vystřídá rachot strojovny celého technického zázraku.
Krupská lanová dráha typu VR 101 s technologií švýcarské firmy Von Roll je svého druhu světovým unikátem, nikde jinde už stejná nejezdí. Převýšení mezi stanicemi je cca osm set metrů. Díky nádherným scenériím a délce cesty je tato lanovka velice krásné zařízení a její provozovatelé dělají vše proto, aby to tak zůstalo i nadále. Provoz lanové dráhy na Komáří vížku je celoroční, s výjimkou pravidelných oprav a revizí. V období od počátku dubna do konce září jezdí od 8:30 do 18:30 hodin, mezi 1.říjnem a 31.březnem končí provoz již v 16:30 hodin. Odjezdy jsou konány vždy ve 30.minutě každé hodiny. Na lanovce je možné přepravovat jízdní kola. Za rok vyveze lanovka na Komáří vížku 40000 až 50000 cestujících a 10000 jízdních kol.
Na Komáří vížce krom restaurace lze navštívit i pamětihodnost – kapli sv. Wolfganga, která je přístupna každý víkend od 11.00 do 18.00. Kostelík je vedle silnice od horní stanice lanovky. Tato památka byla postavena již ve 14. století původně v gotickém slohu. Bohužel byla roku 1634 švédskými vojáky úplně zničena. Zachoval se pouze oltářní kámen zvaný menza. Obnovena V letech 1692-1700 byla na z podnětu Vojtěcha Václava Šternberka tehdejšího majitele krupského panství postavena znovu, ale v barokním stylu. Na stavbě se podíleli zednický mistr Hans Gradisch a tesař Hans Georg Prüchel.
V roce 1710 získal zdejší panství hrabě Clary-Aldringen. Nový majitel přislíbil, že kostelík bude zachován na věčné časy.
Za kostelíkem se nachází malý horský hřbitov kde jsou pochováni většinou obyvatelé Horní Krupky, např. i rodina hoteliérů Schreinerů. Bohužel hřbitov je hodně poničený od vandalů. Své učinil i nezájem nových obyvatel po odsunu místních Němců po válce.
V té době byl interiér kaple zcela zničen a stavba chátrala. Až v roce 2000 byl kostelík sv. Wolfganga v rámci projektu „Příhraniční naučná hornická stezka Krupka-Dubí-Altenberg-Geising“ opraven a zpřístupněn veřejnosti.
Pokud se návštěvník rozhodně ke zpáteční cestě opět lanovou dráhou, čeká jej opět úchvatný zážitek, kdy je možno sledovat panorama Českého středohoří a také shlédnout město Teplice jako celek, takže vřele doporučujeme, pokud někdo nebude vědět co s volným víkendem. Jen je nutno počítat teď s tím, že 2 – 26 dubna probíhá na lanovce roční revize a její provoz je omezen jen na víkendy.
(redakce)
foto: Miroslav Neumaier – Tvoje příběhy
